Servác - nějaký princ

Sakra, to si říkáš ňáký princ, Serváci?! Podívej, jaký jsi budižkničemu. Ani na tu horu nevylezeš, abys zachránil princeznu.

No, tak dělej, zaber, za chvílu si tam, chlape. Vytáhni se na ten převis.

Bezva, su v pěkný výšce. Pravděpodobně taky v háju.  Mám všechno? Takže: meč, dýka, luk, sakra, kde mám šípy? No nic, zpátky pro to nepolezu. Raději ten luk hodím dolů. Proč se s ním tahat, co?

Hele, luk mizí v hloubi. Fakt škoda, že sebou nemám kameru.

Ajaj…tak ty šípy přeci jen mám. No nic, bez luku jsou k ničemu. Zbavím se jich.

Dál: kus provazu na chycení draka, náhradní slipy, kdybych si…to raději přejdeme, no, asi mám všechno. Lezem dál.

 

Uf, to byla síla. Je mi na blití. Není tamhle dračí sluj? Vypadá to tak…bohužel. Ale proč se zní ozývá ten štěkot? Neměl bych zdrhnout? Asi jo. NE! Já z boje nikdy skoro neutíkám. Jsem statečný a odvážný…v mezích, samozřejmě. Nikdo není dokonalý, tak už to bývá.

Pomalu se přibližuji smrti a nevnímám téměř žádný strach.

Uklidni se hochu, je to jen štěkot. Sice se z dračí sluje většinou ozývá jekot a syčení plamenů, ale třeba na to dojde později. Naděje umírá poslední. Haha, jsem vtipálek a optimista.

 

Tak, už jsem uvnitř a to, co vidím, se mi vůbec, ale vůbec nelíbí. Princezna Pomněnka(tu, co mám zachránit) sedí na šutru a drbe již zmíněného nebezpečného a vražedného draka za ušima.

Vrhnu se čile kupředu a ani mě nezarazí fakt, že se drak převrátí na záda, funí a kňučí.

Snažím se vytáhnout meč, ale je nějak těžkej. Myslím, že nejlepší bude nechat ho tam, kde je.

Všimne si mne princezna a položí si ukazováček na rty. Co je to za divnej posunek ? Přibližuji se blíž a princeznu si prohlížím.

Žádná koc to není. Nadváhu nemá, to ne, ale tuším, že by se do dveří nevešla. Obličej jako brambora zdobí množství namokvanejch pupenů, chybí jí půlka zubů a tudíž mírně šišlá. Taky má tik v oku, nechutné.

Galantně se ukloním a v tom si mne všimne drak. Postaví se na všechny své nohy, otře se o mně a poslintá mi oděv.

„Chče, abyš ho pochadil.“

Když si chci sundat kalhoty-dokonce jsem nezapomněl rozepnout pásek, výkon, souhlasíte, co?- princezna zezelená(pravděpodobně úžasem) a raději mi ukáže, co mám dělat. Později z množství posunků a útržků slov, pochopím, že zdejší drak trpí jistou chorobou. Jednoduše si myslí, že je pes.

Začíná se stmívat a vykouknou hvězdy a měsíc. Co udělá správný pes? Začne výt. Co udělá správný drak? Sežere prince. Co udělá drak, který si myslí, že je pes? Začne výt taky.

Po téhle noci jsem zůstal mírně nedoslýchavý. Máte asi tušáka proč. Kdo nikdy neslyšel draka výt, ani si nedokáže představit tu strašnou hrůzu, jímž jsem musel do háje podstoupit.

Ráno slyším princeznu jak volá: „Alíku, Alíšku! Kděpak ši? Šnídaňa se podává. Hamu papu.“

Drak ihned přiběhl, vrtěl ocasem až mě porazil a druhé slipy přišli vhod.

Mírně jsem zaklel a poprosil princeznu, aby se mnou odešla na hrad a se zjevnou nelibostí se za mne provdala.

Považuji se za velmi sličného chlápka a proto mne velice pobouřila její odpověď: „Já nikam nendu. Chči še ža Alíška pouvdat a nikdo na ťom nic nezmění. Dlášek je mnohem lepčavější než ty a je taky klášnější. Ty máš noš jako škobu, dobže maštěný vlasy plny všelijakých potvůlek a lozumu si nepoblal ani klapet. Ploč bych se měla vdávat zlovínka za tebe, dyž si takej ňóma?!“ Jako by ona byla nějaká Angelina Jolie. Pche!

Tak teď už jsem toho měl tak akorát dost. Já obětuji svůj vlastní život abych jí zachránil a ona mi ani nepoděkuje?!

„Odcházím!“ křikl se a otočil.

„Běž ši, ty pošššuku!“ Hrdě vztyčila bradu a otočila se k drakovi a hodila mu míček. Drak se za ním rozběhl a ozvalo se mírné křupnutí.

„Taky že jdu!“

 „Odpejskni!“

 „Su na odchodu!“

„Uš, abyš byl pyč!“

„Sbohem!“

„Š pánem Bohem!“

„Nashledanou!“

„Ždal!“

„Nazdar!“
Princezna se otočila zadkem ke mně. Byl to tak odporný pohled, že jsem opravdu odešel. Ale jen kvůli pozadíčku, přátelé, nemyslete si něco jiného. Tak jsem se na všechno vyprd.