Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seProbouzení
16. 09. 2007
0
1
608
Autor
Tarabas
Vůní vlašských oříšků a větru co mi vzouvá do vlasů
otevírám oči, odpoutám se od času
právě teď v ten okamžik, nevracím se zpátky jako dostavník
jen kupředu se cesta klikatí pak zaraz rovně, nejsme prokletí
toužíme jen růst, tak jako stromy, pořád do výšek
kořenům však času ubíráme, když chceme všechno hned
Lehko se pak zvrátí celý strom
padá znebe jako hrom, co láme větve stromům,
tak i padající strom co mluví, nemá komu
teď strhni oponu a masku, kterou neustále nosíš před světem,
vyjdi na jeviště a zahraj to co skutečně cítíš a čemu věříš!
otevírám oči, odpoutám se od času
právě teď v ten okamžik, nevracím se zpátky jako dostavník
jen kupředu se cesta klikatí pak zaraz rovně, nejsme prokletí
toužíme jen růst, tak jako stromy, pořád do výšek
kořenům však času ubíráme, když chceme všechno hned
Lehko se pak zvrátí celý strom
padá znebe jako hrom, co láme větve stromům,
tak i padající strom co mluví, nemá komu
teď strhni oponu a masku, kterou neustále nosíš před světem,
vyjdi na jeviště a zahraj to co skutečně cítíš a čemu věříš!