Vražda,monolog

Dnes jsem zabil strom.Ten co mám tak rád, jako malý jsem si v něm hrával...Byl to můj domov kde sem vždycky utíkal před vším co sem neměl rád.Nikdy bych si na to nevzpoměl...Bojoval jsem za něj...Nevyšlo...A tak když jsem ho řezal a pomalu odnášel na kusy do míst odpočinku.Vedl jsem ten monolog co nikdy nepřestává.Co je tak zasraně k zbláznění.Narážím v něm na zeď co nejde přejít.Mlčíš...Nejsi tu...Víš dnes jsem zavraždil něco k čemu jsem měl vztah...tak jako v sobě vraždím cit k tobě.Tak dlouho, léto zmizelo tys zmizela a stebou vše.Stěny a bolest jen zůstaly věrné...

Hmm... tolik veršů a myšlenek ti padá k nohám...Napíšu, smažu...dokola....Ničím to vše...žnu tě lásko a pálím.Ničí mne to ubíjí a bere poslední kapičky naděje.A poslední věta co tu mám není tvoje.Nikdo a nic ve všem víš.Dnes je opět jedna z těch nocí...Kdy si lehnu řeknu tak doboje a zatnu oči....Ráno se ve mne vše opět poláme a roztříští....Uvažuji jestli fakt odešla ta pravá ta jediná....Cítím to tak zatím....Můj život byl asi peklo, a stebou to bylo jiný bylo to nebe, takový ráj......Jako ten strom jako jediný dvě věci v mým životě....Dnes jsem obě zabíjel....

Pomalu cítím jak se trhám z řetězů už to dlouho nebude trvat....Ruská ruleta se životem...Jediná věc co mne baví.Hrana mince.Okamžik mezi životem a smrtí.Každý večer si tě lásko strkám do chřtánu jako nějaký GUN...A čekám a doufám ať už konečně dnes spustí.V těch chvílích kdy jde o život v těch setinách....V tuchvíli mi patříš.Plním ten prostor jen tebou tvou tváří....Chci tě tam mít.A jestli mi to někdy ujede a já prostě padnu, udělám krok ve kterém se nedá vrátit.Budu tě tam mít..pohled kterému dám poslední vteřinu.

Dal jsem ti mnoho příliš mnoho ze sebe....A bylo mi naloženo víc než unesu.....Víš jak já to nemám rád.

Jak to nesnáším...

Cesty a ploty

Vrcholí hřebíky a ostnatými dráty

Nicota je úděl můj

Černý padlý

Bez smyslu

ŽÍT...

Možná,  že Princezna nebyla tou pravou a možná překopu celou zem abych našel Královnu....

Jen by to mohlo být dřív než ti padnu....

V čase temném stojím....

Mezi větry co jako oheň šlehají

Duši si ničím

Černé květy stékají po tvářích

A já naposledy přímo hledím

Až příjdeš až se objevíš

Ukážu ti černá křídla

Rudě popsané

Budu tě strážit

Ještě se líně chytám života.Ale jednou mu ukážu ten prst vztyčený a s úsměvem na tváři zmizím....

Toto léto..ten to rok...Ani jedno Jablko jsem neutrh, víííš ono už bez tebe nechutná.