Pojednání o životě lesa

Pro mě je les jakési posvátné místo, Zdroj energie a inspirace. V jarních či podzimních dnech, kdy jezdím na výpravy, je pro mne les domovem i celou rodinou. Když se někdy na chvilku zastavíte a budete zticha, možná uslyšíte tu krásnou řeč stromů. Pokud si vyberete nějaký strom a na chvíli ho obejmete a otevřete mu svou duši, budete pak plni energie a dobré nálady. Možná bych se chtěla stát stromem a jen tak bez starostí stát uprostřed lesa a rozhlížet se do krajiny. V létě je les plný energie a života. Nasává sluneční paprsky a do těl stromů se vlévá nový život. Stromy se slunci odměňují krásnou vůní. Na podzim je les nejkrásnější. Listí vám šustí pod nohama, koruny stromů jsou zlatě prozářeny sluncem. Mezi kmeny stromů se lesknou pavučinky a každou chvíli se vám nějaká zamotá do vlasů nebo přilepí na nos. Malý pavouček je pak celý rozzuřený a začne ji splétat znova. Stromy nasávají poslední energii a připravují se na zimu. Přichází zima. Les je tichý a důstojný. Všechny stromy mají bílé čepice a občas zchodí laškovně trochu sněhu na nějakého zbloudilého romantika a proberou ho z jeho zahloubání. Takový les dovede být v zimě pěkně škodolibý. Na pytláky co řežou malé stromky na Vánoce je však les krátký. Na jaře taje sníh a zmrzlá půda nasává velkými doušky vláhu. Les se začíná probouzet. Les nejsou jen stromy. Žije zde i velké množství živočichů, kterým stromy poskytují úkryt i jídlo. Odměnou stromům je pohled na krásná mláďata a šťastné rodiny. Celý les si žije harmonicky a v souladu se střídáním ročních dob. Běda jak přijde člověk a začne v lese hulákat, kácet stromy a kdo ví co ještě. V takovém případě se stromy uzavírají do sebe a stávají se z nich staří mrzouti. Takovýhle les poznáte na první pohled. Je smutný, šedivý a tmavý i za letních dnů. Stromy mrzouti otevírají své království jen málo komu a mnohdy musíte do takového lesa chodit častokrát než si na vás stromy zvyknou a dovolí vám se tam usadit a odpočinout si. Proto bezohledným lidem se les zdá ošklivý, a tak ho raději vykácí a na jeho místě postaví velkolepou továrnu. A tak lesů ubývá a beznadějní tuláci a romantici se nemají kam vracet. Velkolepá továrna nejdřív udusí všechny stromy kolem a nakonec ji stejně zavřou, protože na ni nemají peníze, nebo se zjistí, že není vůbec potřebná. A tak milá továrna zchátrá, ale mezitím stihne otrávit půdu a spodní vody. Když za několik let někdo vysází na místě továrny nový les, už není tak krásný a zdravý jako ten předtím. A proto se ptám, máme tohle za potřebí?