Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Práce kněze je někdy těžká. Proto taky knězem nejsem. Ale pamatuju chvíle kdy jsem si tak na okamžik připadala. Například, když umíral můj strýc a já s ním mluvila.
„Země je najednou nějak černá,“ řek, „svět je černej, nebe je černý, je jak pytel uhlí, kterej mi padá na hlavu.“ „Ale vdyt je bílej den, strejdo, neboj.“ řikám. „Dítě nežvaň! Seš malá. Až budeš stará uvidíš tu velkou černou tmu.“ řek a drtil oči za zavřenými víčky. „Jidáš si mě bere k sobě!“ začal volat, až se celá nemocnice otřásla. „Ne strejdo žádnej Jidáš.“ řikám. Vytřeštil oči. „Co když peklo neexistuje?“ řek. „Potom existuje aspoň nebe strejdo.“ řikám. „S tim nepočítám.“ řek. „Co, když vážně peklo není.“ řek zas. „Není,“ řikám, „a kdyby náhodou bylo, ty do něj určitě nepůjdeš.“ „Chci do pekla, já chci do pekla.“křičel. „Ale co když není nic.“ řek. „No tak strejdo klídek.“ řikám. „Lepší trpět napořád než nebýt.“ řek. „Strejdo, plácáš nesmysly.“ řikám. „Co když je jen nic. Velký černý nic. Nebytí.“ řek zas. „Nic a nebytí může bejt i barevný.“ řikám. „Dítě mlč. Až budeš velká, uvidíš všechno černý.“
„Černý rána mi padaj do očí.“ řek, „Černej život se mění v černou smrt.“ „Strejdo, ty přece nemusíš umřít.“ řikám. „Že nemusim?“ řek „To by ses teda divila děvenko.“ „Ne hned.“ řikám. „Ale di,“ řek, „vážně?“ „Jasně, všechno jde, když se chce.“ řikám.
„Tak dobře.“ řek a vydal se z nemocnice pryč. „Já už nechci umírat,“ řek, „Je to jen velký černý čekání na velký černý nic.“ A tak ještě dlouho žil ten svůj velkej černě barevnej život.
Písmák