...nekoná...

V měsíčním světle se rychle rozplyne moje rozháraná duše

Je to TA nicota, po které tak toužím od chvíle, co tě znám

Stále se nemůžu dotknout hvězd, protože mi chybí tvoje dlouhá paže

Tak proč mi nepomůžeš, když se tolik bojím?

Nemůžu zemřít bez tvého souhlasu, ale nechápu, proč zdržuješ

Chceš mě vidět prosit, na kolenou, poníženou?

Ale to už přece dávno jsem

Chtěla bych poslední polibek… od tebe, má smrti, jsi blízko

Mám už dost černobílých dní, které mi maluješ

Na srdce

Odejdi prosím, nikdo tě nezval… představení se nekoná

A lístek byl přitom zadarmo