Kašlu na to

Kašlu na to

Vesnice která vypadá jako by v ní nějaký chytrák zastavil čas. Počasí celkem chladné, po louce která se ve středu vesnice nachází se válejí cáry mlhy. Středem louky kráčí po důchodkyněmi vyšlapané cestičce vysoká postava v kápi, přes rameno obligátně přehozenou kosu. Postava se monotoními kroky přibližuje k jedinému domu v dohledu. Bez jakéhokoli zaváhání zaklepe na dveře. Pak si uvědomí jaké je století a zazvoní na zvonek. Otevře chlapík ve středních letech oděný do bílého županu, unavená nasupenost v jeho obličeji se však okamžitě změní v unavenou pobavenost, jakmile si jeho oči společně s mozkem dají dohromady, s kým mají tu čest. „To jsi zase ty?“ začne se chlapík vyptávat. „Ano, vypadá to snad jinak?“ s lehkou dávkou ironie odpoví smrt. „A co to má být tentokrát?“ nyní už chybí opravdu málo, aby se postava v bílém županu nedala do smíchu. „To nesmím prozradit.“ kontruje resolutně smrt. „Nesmím prozradit“ vcelku neúspěšně paroduje postava v županu kovový hlas smrti „naposledy jsi mi tu vyjedla zásoby na 3 týdny, vyplýtvala si mi všechnu pěnu do koupele, domácí minibar byl prázdný úplně až na rum, který nepiješ a nepořádek tady byl takový, že jsem pochyboval jestli nebude jednodušší dům zapálit a postavit nový, než to uklízet. A když si byla v ráži, myslím spíš pod parou, rozpovídala ses jako nikdo koho znám“ „Přece jenom bych se něčeho napila.“ Smrtka hovořila jakoby župaňákovi stížnosti ani v nejmenším nevnímala. „A co to bude?“ „Líh.“ „Ha, ale nepočítej s tím že tě odvedu domů, nejsem kříženec zmrzlináře a televizní rosničky a vím, že jakmile se tě dotknu tak dostanu infarkt nebo tak něco.“ „To je jen pověra.“ Smrtka hovoří bez nejmenšího náznaku zájmu. „No ale stejně... to je jedno, počkej já ten líh hned najdu.“ Otevře dveře do koupelny, přisune stoličku k zrcadlu, postaví se na ni a šmátrá na vršku toaletní skříňky. „To je divné.“ Pronese smrtka konečně s lehkou pachutí nervozity. „Co je divné?“ odpoví chlapík natahující se po lihu, který tam pravděpodobně ani není. „Správně by tady na zemi mělo být plno vody a ty už si měl dávno spadnout a rozbít si hlavu o vanu, ale co nadělám. Kašlu na to.“ dokončí smrtka celý dialog v pohybu, kterého se účastní kostnatá noha, kopnutí do stoličky a smrtelný župaňákův pád krkem na hranu vany.