Kamenné srdce

Vniká do mě záře světů.
Vniká do mě skrze sny.
Jak reflektory hvězdo-letů.
Jak dávno sečtené dny.

Něžně hladí moje smysly.
Něžný vánek z dávných dob.
Tam krásné mé dny byly,
tam je dnes jen pustý hrob.

Proč nenalézám odpovědi?
Proč neptám se správně?
Jak dravá šelma u zpovědi.
Jak slepec, myslící matně.

Touhu svou jsem pohřbil v lese.
Touhu svou jsem zahubil.
Bažinou snů brodil jsem se,
Než jsem se v ní utopil.

Kamenné srdce.
Kamenný stát.
Těžce se nese a nechce bít.
Kamenné srdce.
Kamenný stát.

Veškerá zákoutí temnotu skrývají.
Veškerá místa, jež jsem poznal.
O mně a o tobě báseň mi šeptají,
O mně a o tobě, jak jsem nás znal.

Pojď ke mně blíže.
Pojď a nestůj víc.
Zvolna sjeď prstem trochu níže,
Zvolna ať pohltí tě chtíč.

Jsa teď ďábel,
Jsa sen rohatý.
Jsi pannou na můj oltář.
Jsi z roucha svléknutý sen.

A já tě najdu, ať stojí mě to cokoli!