Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBudou zapomenuti
22. 09. 2007
0
0
1085
Autor
Merisa
- Opravdu si myslíš, že někoho dokážeš zabít?
- No…každopádně to můžu zkusit…
- Když myslíš…
- Pochop, chtějí mě zničit, dostat kam chtějí oni. Nikdo je nezval, ale jsou tady. Dnes se tak snadno nevzdám. Věřím, že to dokážu!
- Nemáš na to. Seš měkký.
- Tak díky za podporu…
- Teď poslouchej zase ty mě. Já ten pocit znám. To chvilkové opojení, že rozhoduješ, kdo bude žít, ale tohle není nic pro tebe. Pokaždé po něm přijdou výčitky a strach, které tě budou pronásledovat; když ulehneš, uvidíš tváře, těch, které jsi zabil, lidí, kteří netušili, že se už nevrátí. Mužů, na které věrně čekali manželky s teplou večeří a dcery a synové jež jsi připravil o vzor. A o šťastné dětství, tu jedinou věc, kterou si zaslouží každý z nás. Nech to jiným, oni to rádi udělají, nekaž si život kratičkým okamžikem vítězství. Vím, o čem mluvím…
- Nestojí to za to. Oni mě najdou a pak…
- …se jim postavíš čelem a bez zaváhání budeš bojovat jen proti těm, kteří si smrt zaslouží. A tvoje jméno si zapamatují mladí i staří. Bude se o něm mluvit s úctou a hrdostí. To za to nestojí?
- Já nejsem jako ty. Nikdy nebudu.
- Tak buď sám sebou. To je nejlepší rada, co ti můžu dát. Takhle se dostaneš dál, než kdokoliv jiní.
- A oni?
- Budou zapomenuti. Navždy.