Myšlenky

...

jako duha

která se nadutě usmívá

a snaží se nám namluvit

že život je v jádru

tak bláznivý a barevný

jako ona

SAMA

 

A ON JE

našeptávači (jeden bezzubej!)

 

 

Dálka je jen

dech

balvanu

co neseme

na zádech

a v srdcích

a v hlavách.

Počkáš?

 

Kolik je na světě

dobra

krásy

světla

a ranní rosy

?

Od každého, prosím, co unesu.

 

 

Pokřivím tvou anténu

abys už jen nepřijímal

ale taky dával : -)

 

 

MUSE

 

Dotkneš se mne a já prasknu jako bublinka z levného saponátu.

 

 

Jsi má hračka

můj recept

na zvýšení ega

a já tvé rozptýlení (...)

slučuje se

toto

s velkými city?

Jak žijeme?

Co si namlouváme?

Po čem

po kom

toužíme?

Jsem ďolíček ve tvém

úsměvu?

Ztrácíš

sebe

pro lásku ke mně?

Fialoví sobi

se snaží

uhnízdit

v modrém salonku

ten však

určen je

pro delfíny

Bláhoví.

Věřím

v bubliny

a víly

věřím v tebe

a nevěřím

tobě

.

 

Málem bych zapomněla

jak vypadají elektrické sloupy

a holubice

na modrém podkladě

ostnaté dráty

kříž kostela

zajíc v poli

slunce snažící se prodrat skrz mraky

puritánské lampy

doškové střechy

a kýčovité muškáty v oknech

Málem bych zapomněla

co pro mne znamenáš.

 

V zaplivané díře

někde mezi Nebem a Zemí

mi proniká skrz nozdry

nakyslý zápach

a já se cítím tak nemístně...

tak sama.

 

 

Viděla jsem vlaštovku. Seděla tak klidně, jakoby snad ani nic necítila.

A mně se přitom chtělo tolik křičet.    (!)

 

Dusně fialové mraky

se pokoušejí zakrýt

stopy prachu

na mých ústech

 

marně

 

bubnují

prašné kapky

na neoblomné sklo

 

neúnavně

 

se snaží proniknout

do tvého nitra

do károvaného srdce

a neprohrát.

 

 

Blikající větrný mlýn

rozhání

oranžovou

žlutou

a šedou

a šedou

a šedou

 

 

Zrádné prstýnky tvých vlasů

teď už i mých

už i mých.

 

Říkám si, kolikrát lze potěžkat slova Konečně Vím a zase je společně s polibkem propustit?

 

---