Miluji tě...

Já miluji tě jako bříza roste,

neodvratně a klidně v mlčení,

skorunou chvějící se na kmeni...

Tak mladá bříza vzůru k slunci roste.

A můžeš řezat rány v její kůře,

až míza začne stékat v samu zem,

smole je zcelí třpytným odvazem,

je marné řezat rány v její kůře.

Vymizí všechno malověrná bolest,

v zárvati růstu, světla naděje,

když koruna se v slunci zachvěje,

vymizí všechna malověrná bolest.

Nechápeš milý? Je to zcela prosté,

přitiskni jenom tvář svou k bříze blíž

a dokonce až její srdce slyš.

Já miluji tě jako bříza roste