Palestina

Vehnaná slza do očí,
hnědých jak živá země,
hlava se zmatky zatočí,
a svět se tváří temně,
když pohlazení schází,
ta ruka jemná ve své lásce,
natrhaný plevel v mlází,
zvíře, jež v mladé krásce
nachází soucit.

Urvaná ruka v zápěstí,
krvavé žíly co jed z nich teče,
v marné hře lidí na štěstí,
den za dnem stále se bezcílně vleče,
jak obláčky z nebe
co síra z něj stříká,
tak pár slzí z Tebe
si o lásku říká
bláznivý pocit.

Hranice víry a hranice citu,
mozek co ve spárech zoufalství,
láska a soucit, schovány v skrytu
Satan co vytrhl panenství
z mladého těla, co rozum ještě nemá,
pod tíhou učení, umírá v bolesti
ústa už navždy mu zůstanou němá,
pro míru nesmírné člověčí hlouposti.