Žena Čtvrtá

„Čtvrtá“ pracovala v castingové agentuře „Private“. Ta se zaměřovala především na dodávání herců, hereček nebo komparsu do porno průmyslu. Tmavovlasý byl v té době na studiích a večírky, chlast, drogy - zkrátka studentský život něco stál. Hledal možnost, jak co nejsnadněji přijít k penězům, asi jako každý student. Poté, co zamítl jakoukoliv manuální práci, prodej marihuany i dárcovství spermatu ať už z jakýchkoliv důvodů, zalíbila se mu možnost vydělat si pomocí castingu. Prošel několika chodbami do druhého patra, kde v malé kanceláři s dveřmi po obou stranách seděla drobná brunetka. Vínový kostýmek a kolem krku zřejmě imitaci diamantového náhrdelníku. Kočka.

„Ahoj, tak tady mě máte,“ nastoupil Tmavovlasý s úsměvem a rádoby vtipný.

„Ahoj. Jak se máš? Takže sis to nerozmyslel. Super. Bohužel Tě trochu zklamu, ale Ti Francouzi to odložili, tak teď nic nemáme. Ale tady máš adresu na jednoho fotografa, co spolupracuje s několika lidmi od filmu. Dnes má nábor.“

„Díky, prachy jsou třeba, jdu tam rovnou. Měj se krásně a já se zase stavím. Můžem někdy na kafe,“ Tmavovlasý se pousmál, dveře se za ním zaklaply. „Čtvrtou“ znal už ze střední školy, ale nikdy k sobě nenašli cestu. Každý žil v trochu jiném světě. Oči zastřené růžovými brýlemi versus oči bez nich. Tmavovlasý versus Karla. Teď ale jeli na stejné lodi, i když ona na přídi a on v podpalubí.

            Tramvaj 17 jej zavezla z Karláku do Modřan, kde se v suterénu jednoho vysokopodlažního bytu nacházel ateliér. Ateliér Jiří Pinkas. Pan Pinkas zřejmě pojedl trochu vtipné kaše, neb nápis  byl v růžové na slůvku „pink“ a nevím, zda někdo cizí či opět Pan Vtipný si domaloval za „a“ a „s“ tečky.

„No tak jdem na to,“ povzdechl si nervózně Tmavovlasý  a než otevřel dveře, předběhli ho dva nagelovaní kluci v uplých tričkách a vyšisovaných džínách.

„No ty vole,“ povzdechl si zas a vešel dovnitř. V úzké chodbičce byly po stranách dvě lavice a stěny byly vymalovány na temně červenou. Na stěnách visely obrazy, zřejmě akty. Pokud se teda černobílá pornografická fotografie dá považovat za umění. Obě lavice byly plně obsazeny, což Tmavovlasého překvapilo, čekal, že tam bude sám. Chvilku zaváhal, pak se posadil a čekal jako u doktora, až na něj přijde řada. Nenápadně měřil pohledem každého, kdo seděl v místnosti a představoval si, jestli je na porno herce dobrej či ne. Zvláštní myšlenky se mu honily hlavou, až se sám po chvíli zarazil, o čem to vlastně přemýšlí. Čekal asi hodinu a půl, když se otevřely dveře. Vyšel druhý z těch dvou, co ho předběhli u vstupu.

„Další,“ syknul ještě s rozepnutým poklopcem. Tmavovlasý vstal a vstoupil. Místnost, kde se právě nacházel, vypadala trochu jako u fotografa. Kolem byla rozmístěna světla, vzadu plátno, nemocniční lehátko a postel s imitací nebes jej tedy překvapilo, pak foťáky a kamery. Na stěnách zase ty samé fotografie.

„Ahoj, já jsem Jirka,“ představil se ne o moc starší muž, než byl Tmavovlasý, a podal mu ruku se stiskem leklé ryby.

„Tak je Ti doufám osmnáct a víš, o co jde? Tady mi to podškrábni, uděláme pár fotek a když budeš dobrej, čeká Tě sláva, která hvězd se dotýká,“ suverénně vyzpíval Pinkas.

Tmavovlasý byl překvapen, že za fotky nedostane hned honorář a že je to vlastně jen zkouška.

„Vysleč se do půl těla, stoupni si před to modrý plátno, rozepni si džíny a začni si ho honit. Dívej se směrem tam na tu buchtu na stěně. A ne, že mi to tady zastříkáš!“ dokončil Pinkas svůj rozkaz.

Tmavovlasý se zarazil a měl asi pikovteřinu na rozmyšlenou. Teda spíš na to se vymluvit, neb vytahovat šulína před nějakým pochybným úchylem s foťákem opravdu nechtěl.

„Sorry, potřebuju prachy hned!“ a vystřelil ven. 

Druhý den jel za „Čtvrtou“ a vše jí řekl. „Promiň, ale nemůžeme nabídky prověřovat osobně. Jestli chceš, v poledne tu bude moje kamarádka Míša a ta jede někam točit něco malýho na Šárku a shání kluka na doprovod, popřípadě bys tam mohl získat nějaký kontakty.“

„Ok, v poledne přijdu, díky moc!“

Míša byla „fyzický anděl“. Vysoká brunetka s dlouhými vlasy, lagunově modrýma očima, úsměvem slunce, nohama dlouhýma a rovnýma, jejichž malá část těsně pod zadečkem byla skryta  černou sukní, a košíčky 88b  ukryté v bílé průsvitné blůzce Zara se lehce nadzdvihovaly v rytmu jejího dechu.

„Ahoj, já jsem Míša. Jsem moc ráda, že tam se mnou pojedeš, protože už jsem se párkrát dostala do nepříjemné situace. Ale věřím, že to bude cajk.“

„Rád,“ na víc se Tmavovlasý nezmohl. Připadalo mu, že ať by řekl cokoliv, vypadalo by to, že po ní vyjíždí, či tak něco, a to se bál. Ženy, které se mu líbí, mu vždy nahánějí strach, a tak se kontaktu s nimi raději vyhýbá. Nechce být, řekněme, zaujatý na žensou krásu. Během cesty mluvila jen Míša. O rodině, o škole, o volejbale, co hrála, o koktejlech, co ráda pije, o botech, co kupuje a tak nějak o všem. Hltal každé její slovo a zároveň ji vlastně ani neposlouchal. Stačil mu její pohyb čímkoliv. Hlavou mu problesklo, jak by vypadal sex s ní, a to ještě před zraky jiných. ´Asi by se mi nepostavil, nebo bych vyvrcholil hned,´ pomyslel si, jinou možnost si ani nepředstavil a snažil se myslet na něco jiného. Dorazili na Šárku a Míša zajela do nějaké zahrady, uprostřed které byl malý domek. Než zaparkovali, z domu vyšel pár středního věku a mával. Představili se jako manželé Kličkovi. Usedli u nich v obýváku a tři hodiny se mluvilo. Mluvilo se jen o pornu. Tmavovlasému po dvaceti minutách už to slovo a vše kolem lezlo krkem. Kličkovi točili nějaká domácí videa a prodávali je do Německa. Slibovali 40 tisíc za den a že se již brzy začne točit. Bohužel, anebo možná bohudík, jen se mluvilo a nikdy už k ničemu nedošlo. Tmavovlasý byl opět bez peněz, Míšu již pak nikdy neviděl a porno Kličkových také ne.

Bylo mu jasné, že tudy pro něj cesta zřejmě vyšlapána není, a do agentury už nezašel. Vše nechal vyšumět. Asi za měsíc potkal v tramvaji „Čtvrtou“, když jel do práce coby security řetězce Delvita, a během dvou zastávek tramvaje jí osvětlil, jak se věci měly a mají.

„Ve středu Tě zvu na kafe, jako omluvu...,“ usmála se a domluvili se na pátou u kulaťáku v Dejvicích.

Byl tam včas. V modré košili,černých manšestrech a s rudou růží pro ten její úsměv. Ona dvě minuty po páté, v bílé košili s krátkou kravatou a černých kalhotech, s vlasy do culíku.

„Ahoj, ta je krásná a voňavá, děkuji,“ letmě se políbili a ona se usmála přesně tak, jak chtěl a čekal.

„Kam půjdeme?“

„Nech se překvapit,“ odpověděla a dvakrát ryche mrkla.

Šli asi deset minut, než v jedné zapadlé uličce mezi činžáky vešli do suterénní kavárny. U dveří byl vyhazovač, pozdravila se s ním, kývla na něj, že Tmavovlasý jde s ní, a vešli in. Posadili se do rohu a „Čtvrtá“ objednala dvě mojita. Tmavovlasý byl překvapen rozmístěním stolů, neb byly do oválu z jedné strany  otevřeného. U pár stolů seděly ženy a dobře se bavily. Tmavovlasý seděl se „Čtvrtou“ a bavili se o letech minulých. Za chvíli byla kavárna plná. Ovšem plná žen.

„Zřejmě dámský klub, co?“

„Čtvrtá“ neodpověděla a jen se usmála tím dolíčkovým úměvem. Jediné mužské osazenstvo tvořili číšníci. Nosili jeden barevnější a oku lahodící drink za druhým. Smích za chvíli burácel celým podnikem. Některé byly už pěkně nalité, jiné srkaly a měnily si mezi sebou drinky, polévaly se a zase se tomu smály.

„Mají vše zdarma,“ řekla, „Proto tak pijí.“ Asi tušila otázku, která by vyšla co nevidět z jeho úst. Asi kolem jedenácté večer, kdy už byli opilí úplně všichni, přestali číšníci tak běhat a sedali si k ženám, které s nimi koketovaly, plácaly je po zadku a dělaly různé návrhy. Vtom se jedna vrhla na hezkého snědého číníka a začala se s ním vášnivě líbat. Chvíli se líbali, což rozvášnilo dvě asi dvacetileté ženy, které se spolu začaly namol také líbat. Do dvou minut již byl číšník do půli těla nahý a položil ženu na záda, u čehož rozbili dvě sklenice s drinky. Ta se nezdráhala servat ze sebe šaty až do spodního prádla. Za chvíli se podobný scénář odehrával u několika stolů. Některé účastnice odstoupily a stoupnuly si k baru, neb se nechtěly toho, co se rozjíždělo, účastnit. Za pár okamžiků hleděl Tmavovlasý na tu sodomu s otevřenou pusou, když do sebe zakleslo několik párů, jedno jakého pohlaví. Vtom ze dveří s cedulkou „personál“ vyšel muž s velkou kamerou a ostrým světlem jako tykadlem na ní. Začal mezi účastníky chodit a vše točit. Některé ženy to natolik rozvášnilo, že to v Tmavovlasém vyvolávalo představy o drancování z dob Husitů.

„Půjdeme...,“ šeptla „Čtvrtá“ a protáhli jsme se ven. Vyhazovač odemknul, popřál nám dobrou noc a zamknul za námi. Tmavovlasý mlčel. Stále nemohl uvěřit tomu, co viděl. „Čtvrtá“ nasedla do taxíku.

„Chceš někam hodit?“

„Ne , díky, musím to vstřebat...“

„Kdybys chtěl, tak za měsíc můžeš dělat číšníka. 25 za večer. Tak ahoj a dobrou noc.“

Dveře auta zaklaply a taxík zmizel v ulicích. Byla hvězdná noc a listy z platanů zapadaly přesně do mezer v nitru Tmavovlasého, který parkem kráčel domů a ptal se sám sebe, co vlastně chce...