Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Bez názvu

29. 05. 2001
0
0
774
Autor
Sidhárta

BEZ NÁZVU

 

Sama sedím nad propastí,

dole jen ticho a tma.

klid v mysli mé se rozhostí

až dosáhnu dna.

Chci zapudit ty černé myšlenky,

jen kdyby to šlo.

Chci zapudit ty domněnky,

že je všude jen zlo.

Co tam na mne dole čeká?

Bude to země měkká,

nebo jenom zima a chlad?

hlavě mám samý protiklad.

Už je mi to jedno,

sbohem světe prokletý.

Zdola na mne dýchlo chladno,

Je snad osud zakletý?

Už se přes okraj nakláním,

černé myšlenky zaháním.

V tom slyším z hlubin hlas,

volá na mne zas a zas.

Nezhasínej ten plamen žhnoucí,

ten plamen tvého života.

Uvrhneš se v pekla horoucí,

křičí na mě nicota.


None
03. 07. 2001
Dát tip
Taky dobrý, ale nemušíš za každou cenu rýmovat. Ty předtím měly větší sílu.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru