Žena Pátá

Tmavovlasý byl ve své první práci v životě. Myslím tím opravdové práci, kdy byl zaměstnán na dobu neurčitou. Měl štěstí. Ideální práce sic za neideální peníze, ale na první práci dobrý. Pracoval pro reklamní společnost a získával pro ni dotace z EU. Práce doma bez nutnosti ranního vstávání, stání na zastávce a lepení se na upocený lidi v mhd. Absolutní svoboda a návštěva firmy jednou za dva týdny na hodinku.

Byl den návštěvy živitele. Tmavovlasý se hladce oholil, oblékl kvádro, třikrát na sebe rozprášil Dolce&Gabbana light blue, přejel boty krémem z krokodýlího tuku, mda, laptop a go. Počkal si svých 15 minut na tram a přestoupil na Kačerově do metra. Sluchátka v uších a nastavoval mda na propojení s laptopem, aby měl vše připraveno na prezentaci výsledků své práce. ´New message - unknown number - Read?´objevilo se na displeji. ´Jestli mi teď píše, že překládá schůzku na později, tak se jim na to vyseru,´ rozčiloval se v duchu Tmavovlasý. „Je mi smutno, nechceš mě pohladit...?modrý zub“ Číslo nebylo skryté, ale neznal jej. Nikdo z jeho známých rovněž přezdívku modrý zub, zoubek, modrák či něco alespoň podobného neměl.

„Pohladím za úsměv...,“ odepsal, neb nic jiného ho v rušném metru nenapadlo.

„V pět u koně...chceš-li...budu modrá...pusu pá“

Vtom mu to docvaklo. Zařízení, které přidával do mobilu přes bluetooth, nebyl laptop, ale něčí telefon. Proto modrý zub. Rozhlížel se kolem, ale neb právě byla stanice a lidi se míhali jeden přes druhého a nikoho z mobilem v ruce neviděl, neměl ani ponětí, o koho šlo. Celý den na ni myslel. Kdo by to tak mohl být, zda to byla opravdu náhoda, zda ji zná, zda je to opravdu ona  a ne on, zda tam má jít... Šel. Pro jistotu si vzal kvalitní spodní prádlo a vyfikl se jako ze žurnálu. Pětkrát na sebe stříkl D&G. Chlapská ješitnost.

Za deset pět stál pod ocasem a nervózně přešlapoval. V hlavě si opakoval, že zkusit se má vše, ale pocit neznáma ho stejně nenechával klidným. Vyšlápl psí lejno.

„Kurva,“ sykl.

„Těší mě,“ ozvalo se za jeho zády a „Pátá“ se představila jménem. „Špinavá“ blondýnka s krátkým sestřihem, přibližně 25 let v mikině, sukni, černejch punčocháčích a martenskách. Maskara, černá. Pojídala yougurtouvou milku.

„Promiň, ale malá trapná nehoda. Já jsem....,“ Tmavovlasý se představil.

„Jsem ráda, že jsi přišel. Půjdme se projít? Nevadí Ti to?“ zakousla se do tyčinky a pozvedla tmavé lesklé oči.

„Jasně.“

Povídali si asi dvě hodiny. Když pak „Pátá“ tišeji než obvykle řekla: „Nejsi můj typ,promiň...ale bylo to fajn,“ lípla Tmavovlasému pusu a zmizela v podchodu. Byl rád, že je na stanici trojky a jel domů. Byl klidný. Tak klidný.