Amnézie...touha

Amnézie je celková nebo částečná ztráta paměti způsobená úrazem nebo nemocí. Člověk si nepamatuje svoji minulost ani to, kdo vlastně je. Lidé takto postižení netouží po ničem jiném než si vzpomenout. Avšak je  nás mnoho těch, co touží zapomenout a mít tu možnost začít znova.

Traumatizující situace a zážitky, ztráty aj. nás často zaženou do těch nejtemnějších koutů naší mysli. My tam sedím a bez možnosti něco změnit podléháme černým stínům sebe sama. Snad ještě chvíli se snažíme prát, ale už tak vysílení dřívějšími stavy se nám nedaří ubránit. K čerstvým šrámům se přidávají další a spojují se v jedny velké. Krvácíme víc než dřív a s krví uniká i život. Rozhodnutí zda žít či umřít už není na nás. Neovládáme sami sebe. Vlastní rozpolceností netušíme kdo jsme, kým jsme byli a kým budeme. Otázky budoucnosti jsou zbytečné neb už s žádnou nepočítáme. Ležíc ve vlastní louži krve, stále při vědomí, prosíme o konec a to už ať je jakýkoli. Nabízenou zbraň sice přijímáme, ale nemáme již sílu zmáčknout spoušť. Hledáme střelce. Hledáme toho na koho přeneseme vlastní zodpovědnost za náš konec. V tu chvíli zůstáváme dočista sami. V nepopsatelných bolestech se snažíme najít řešení. Chvílemi upadáme do bezvědomí, ale ne na dlouho. Opět se probouzíme a vnímáme. Realitou jsme ujištěni, že se nám nic nezdá a konec ještě nenadešel.