Žena "Šestá"

             Ten vztah trval asi ¾ roku. Tmavovlasý, Šestá. Bylo to takový ten vztah, kdy víte, že po něm ještě přijde další, ale nic neplánujete. Užíváte si jeden druhého a necháváte vše tak nějak plynout... Potkali se na hodové zábavě ve Třech Dvorech, zapadlé vesničce na Hané.

Jednu srpnovou neděli byla pouť spojená s tradiční sobotní taneční zábavou. Od příchodové cesty potkávali jednoho známého či kamaráda za druhým, jak už to tak na vesnických tancovačkách bývá. Hudba jednojaké úrovně se linula z pódia a decibely hluku se tříštily o bubínky účastníků. Kolorit zábavy doplňoval mladík asi sedmnáctiletý, možná ještě mladší, opřený o strom a zvracející večeři o pár metrů dál, než ji pozřel. Rum za devět nepodrží. Míjely je párečky  pro nezasvěcené se nepochopitelně trousící ze zábavy směrem na palouky do lesíku kolem. Tu a tam se ozvalo hrozné klení, to třeba když mladinká navoněná slečna s brekem mazala domů a na zádech měla obrovský smrdutý flek. Ty tam jsou doby nepotřísněných lesíků Máchových. A mladíci nemaje vlastních bytů ztěžka hledají místa, kde počestnost jejich i kořistí vezme za své. A co si takový osmnáctiletý mladík má počít, rozklepán z toho, zda se mu podaří vyvolenou dnešního večera, kdy všechny měsíční úspory padly na uvolnění nejen její mysli, zbavit podprsenky tak, jak to četl v časopise - lusknutím prstů. Je to svého druhu poezie. Dospělí vzpomínají a náctiletí prožívají můry svého života.

            „Šestá“ se s Tmavovlasým rozdělila, každý za svými známými. A v průběhu večera spolu trávili jen chvíle. Po půlnoci už na tom Tmavovlasý nebyl dobře. Ne, byl na tom strašně. Spousta známých, ceny na úrovni porevoluční, nerozvážnost mládí, kouzlo vlahého večera, to vše způsobilo, že se zmrskal jak čuně. „Šestá“ měla sic také slušně popito, ale pořád v rámci mezí. Kolem druhé ranní zavelela k odchodu, neb se začínalo blýskat a poprchávat. No k odchodu. Musel býti povolán povoz. Tmavovlasý svlečen do půli těla s rukou vystrčenou z okýnka točil trikem jako že maják a kázal hlasitě taxikáři aby blikal vším, co to jde, že pojedou jako kolona. „Šestá“ to ignorovala. Drožkař zastavil před jejím domem a ulicí začalo znít Matuškovo „Jó, třešně zrály, sladký třešně zrály a jak to bylo dál...“ No dál to bylo tak, že „Šestá“ už byla pěkně nasraná, neb ji ze všeho nejvíc vytáčelo, když v noci někdo dělal bordel. A teď tu hulákal Tmavovlasý pod jejich okny. Zahrozila mu, že ho posadí do taxíku na cestu k němu domů, jestli nebude zticha. Uklidnil se. Trochu. Přijatelně na to, aby nevzbudil celou ulici. Na domácí noční klid to ale nebylo. „Šestá“ měla pokoj nejdále v domě a tam uložila tu společenskou mrtvolu. Ať si tam žbrblá, co chce, a sama šla spát do pokoje sestry. Tmavovlasý chvilku něco reptal a pak vytuhl. Po domě se rozhostil klid.

            4:24. Tma. ´Kde jsem?´ Plácl rukou vedle sebe. Chvilkové zmatení. „Šestá“ nikde. Střeva se napnula. „Huviii“ zasípěl Tmavovlasý. Kombinace několika druhů panáků a špatná životospráva večera začaly pracovat na svém. Hned, jak si uvědomil , kde se nalézá, vystřelil směrem ke dveřím a hmátl po klice. „Cvak....cvak, cvak, cvak,cvak“. ´Do hajzlu!´ vybuchl v duchu. „Šestá“ jej zamknula, aby jej náhodou nenapadlo dělat hluk po bytě. Tmavovlasý byl ještě zcela ožralej a nevěděl co dělat. Peristaltika střev se rovnala vlnobití. Ještě jednou zalomcoval dveřmi. Nic. Přemýšlel, jestli by nebylo lépe je vyrazit, ale to by vzbudil její rodiče. A to by se rovnalo výbuchu bomby, jak znal její rodiče. Zvláště matka byla cholerická „puma“ těsně před výbuchem. Nedalo se svítit. Vzal sobotní noviny a přičapnul. Úleva. Strašná úleva a smrad se rozhostil po pokoji. Otevřel okno které vedlo z jejího pokoje naštěstí do zahrady.  ´Ještě, že leje´ pomyslel si Tmavovlasý s nadějí, že by vše nakonec mohlo projít bez povšimnutí, a vyhodil hromádku neštěstí ven. Vše po tmě, aby nevzbudil sebemenší pozornost. Ulehl zpět do postele a snažil se usnout. Zápach v pokoji byl ale nesnesitelný. Tu ho napadlo, že by mohl použít nějakou z voňavek, kterých měla „Šestá“ nemalé množství. Blesklo mu hlavou, že na nějakou šlápl u postele, když vstával. Chvíli šmátral a měl ji. Začal kolem sebe zběsile stříkat, by přebyl nepříjemný odér. Nevěděl, jestli teď víc smrděla voňavka či výplod předešlých minut. Schoval hlavu pod peřinu a opět vytuhl.

            „Cvak.“ „Šestá“ vešla do pokoje. Noční starost Tmavovlasého o to, zda něco pozná, byla zbytečná.

            „Hovado. Hovado jedno, vstávej! Co to má znamenat?!“ Rozlepil oči. Zavřel oči a znova je otevřel. Chvíli čuměl a snažil se rovzpomenout. Ale poté, co celý večer konzumujete „Pana nepamatuju se“, to nebylo tak jednoduchý.   

„Upss....Já....No ty krávo.....Myslím, že Ti to budu muset vysvětlit....,“ Koktal a hleděl na posraný noviny vlepený v okně, kde byla epesní síťka na komáry a čmárance černé po peřinách, zdech, i okně. Prostě smůla. Když se něco, někdo posere, tak už totálně. Tmavovlasý vše vysvětlil Šesté a upravenou verzi vymysleli spolu i pro „pumu“. Vztah vydržel ještě dva měsíce. Černobílé měsíce.