Déšť

        Déšť


  Když déšť na střechy
  domů padá
  přichází ta chvíle slabá.

  Která se táhne
  rozmarným údolím
  tvého vědomí.
  Jako nit hledající
  oko jehly ostré,
  aby zabodla se do nitra tvého.


  Když déšť na střechy
  domů padá.
 
  V mlze pak objeví se
  stín tvého já,
  na cestě tvého srdce.
  Na dlani tvé vůle
  pokouší tvé city k lákajícímu hříchu.


  Když déšť na střechy
  domů padá.

 
  Na chladné dlažbě,
  v davu spěchajících kapek,
  když krvácí čas,
  tak můžeš se zastavit.
  Pokušení obelstít.
  Té chvíle využít,
  kdy otevřeli se brány soumraku
  a ty obklopen lhlostejností,
  můžeš vejít.
  Stín svůj opustit.


Když déšť na střechy
domů padá.

 

---