Nic novýho

Jsem jenom zářez

                            na pažbě tvý kytary

toulám se městem

v hospodě zasekávám sekeru

                do futra           

co nejvejš

aby jí hnedka nemoh nikdo vytáhnout

aby nikdo neviděl krev srdcí lidí

                                        a

                              krev mejch bezpočetnejch těl

co sem rozsekal při cestě

                                         za štěstím

aby nemoh nikdo říct

                 my vás teda jako chápem

                                           ale

                 poďtesevožratbudemeveselý!

To už si kanada povídá

s čerstvě opadaným listím

při útěku daleko za  obzor

kde paprsky slunce

podráží nohy

ztracenej někde v pustině

kde to stejně nemá smysl

pro vidinu toho

co nikdy

     nebudu mít

dřevěná bouda s komínem

až do nebe

kamna živený veršema který

nehřejou.

                                                 Ende and cry

                                                                                             26.9.06

                                                                                             v práci