života někdy jakoby lituji, ale zůstávám s radostí a očekávám další podzim

do korun stromů svěřuji tajemství,

že spletaná samotou a zaslepená jsem.

Smutek potřebuji

v žilách mi koluje podzim

a černobílo zmizelo -

- zastřeno je v barvách ulic.

Síť vlásečnic spléta malou existenci,

která je či není náhodou.

(pouho náhodou ve skořápce světa)

Jsem nalomená svědomím (čistým s černým stínem)

a poddávám se opadlému listí javoru,

které mi skrylo tvář.

KONEČNĚ !!!

Zbavená identity pomalu vzlétám

a brzy přijde zima...