Prasátko

Prasátko

            Otevřely se dveře chaloupky. Na prahu malé, ale útulné chaloupky v lese stojí dívenka, které k plnoletosti ještě nějaký ten pátek schází. Oblečena je velmi nezvykle na mladou dívenku. Její maskáčové na kolenou zdobí hlína a černé vytahané triko také nezáří čistotou. Vlasy se schovávají pod starou, potrhanou čapkou. V ruce svírá košík skoro naplněný houbami všech druhů.

            Bětuš, tak se totiž dívenka jmenuje, odloží košík s houbami na stůl a začne pomalu svlékat špinavé prádlo, načež vklouzne do sprchy. Dnes sbírala houby ve stráni a neobešlo se to bez nehod. Několikrát ji ujela noha a pouze o vlásek unikla pádu do hlubin. Ze všeho vyvázla akorát s odřeným kolenem, špinavým šatstvem, vlasy plnými vetviček, jehličí a breberek. Vyleze ze sprchy, úplně čistá, mokré vlasy splývají po ramena, a zabalí se do ručníku. Vezme své špinavé oblečení, které nahazí do pračky.

            „Krindipindi, kde mám prací prášek?“ zvolá, když najde prázdnou krabičku od pracího prášku. „Musím si zběhnout pro další,“ konstatuje zatímco si obléká společenské šatičky.

            Vydá se an cestu pro prášek. Jelikož je večer, cestu ji osvětluje pouze měsíc. Bětuš ale cestu zná a proto ji stačí i bledý svit měsíce. Horší je, že je chladno a Bětuš má mokrou hlavu. Netrválo dlouho a Bětuš se nachladila. Z nosu se jí spustí rýma, oči začínají slzet a Bětuš přestává vidět na cestu. Po chvilce Bětuš zjistila, že neví, kde je. Dostala se na malý palouček, uprostřed úplně osamocen stojí pařez. Bětuš se posadí na pařez a začne plakat.

            Po chvilce si uvědomila, že pláčem se nic nevyřeší a začala přemýšlet, co bude dělat. Zničehonic se kolem ní prožene velkou rychlostí prase. Bětuš rázem zapomene, kde je a co jí trápí a s vykřikem: „Hele, večeře!“ vystřelí za prasátkem. Bětuš, bývalá atletka, pomalu prasátko dohání. Patnáct metrů. Deset metrů. Bětuš se nedostává dechu. Běží už jen silou vůle ale stále náskok prasátka snižuje. Pět metrů. Bětuš už natahuje ruce. Ještě krok a chystá se ke skoku. Odraz. A podraz. Prasátko v poslední chvíli uhnulo do křoví, Bětuš přistála na břiše rozplácla jak široká tak dlouhá.

Bětuš, zase špinavá a na kolenou odřená, se zvedne, zaváhá, načež se rozhodne nakouknout do křoví. Ze křoví se na ní vyřítí velké prase a odešle Bětuš do říše snové. Bětuš odletí vzduchem několik metrů, lehne na zem a nejeví známky života. Velké prase se chystá doarzit Bětuš, když v tom vyběhne z křoví prasátko a postaví se před Bětuš. Prasata se na sebe podívají a následuje rozohvor v praseštině. Bětuš se pomalu probírá a pozoruje, co se tu odehrává.

„Chro, chro!“ zvolá prasátko.

„Chro?“ ptá se zmateně velké prase.

„Chro! Chro chro chrooo,“ odpovídá prasátko.

„Chro chro,“ velké prase začíná vypadat naštvaně a chystá se zaútočit na Bětuš. Bětuš mlčky přihlíží a na tváři je poznat stopy strachu, překvapení a zvědavosti. Velké prase se rozeběhne s úmyslem zasadit Bětuš poslední ránu. Dělí je sotva deset kroků. Osm. Šest. Bětuš se na tváři objevuje výraz čirého zděšení. Srdce tluče jako o závod a hrdlo svírá strach. Tři. Bětuš zavírá oči v očekávání nárazu. Srdce se jí zastavilo a nemůže se nadechnout. Dva. Jedna...

Náraz nepřišel. Bětuš pomalu a opatrně otevř oči. Prasátko leží na zemi, těžce dýchá a má zavřené oči. Velké prase, celé překvapené, se dívá nejprve na prasátko, poté a na Bětuš a nakonec sklesle odchází. Takovýto vývoj situace opravdu nečekalo. Bětuš nevěřícně zírá a snaží se přijít na to, co se mohlo stát. Prasátko se v poslední chvíli postavilo do cesty Velkému praseti. Prasátko jí zachránilo život. Do očí ji vyhrkly slzy. Nikdy pro ni nikdo nic neudělal a najednou ji prasátko zachrání život a vypadá, že za to zaplatí svým životem.

Se slzami v očích dojde k prasátku a klekne si vedle. Prásatko z posledních sil otevře oči a smutně se po ní podívá. Bětuš na těch očích přijde něco divného, možná oči umírajících vždy takto vypadají, ale nemohla přijít jestli je divné jen toto nebo ještě něco. Uvědomila si ještě něco. Nemůže tady prasátko jen tak nechat aniž by ho zkusila vyléčit. Za zkoušku to stojí a prasátko si to určitě zaslouží.

Zdvihne prasátko ze země, skoro necítí slabý tep ani dech, a odnáší ho do své chaloupky. Během honičky za prasátkem se vrátila do známých končin lesa, tudíž nebude problém najít cestu do chaloupky. Vejde do chajdy, uloží ho do své postele, přikryje peřinou a postaví na čaj. Změří prasátku teploutu a zjistí, že má horečku.

Otevře knihu domácí lékař a hledá, jak se dá vyléčit horečka prasátek. Nic. Domácí lékař neporadí, tak otevře knihu Domácí lékařka. Po dlouhém a vyčerpávajícím hledání v knize nic nenajde. Už chce knihu odložit, když tu si všimne vyčuhujícího výstřižku z novin. „Chcete vyléčit nevyléčitelné?“ hrdě hlásá nadpis psaný velkým tučným písmem. Bětuš se do něj začte.

Po chvíli zvolá: „Ááha,“ a začne si prohrabovat kapsy. Nic. „Hmm, kde jen může být?“ Přejde  ke stolku a přehrabuje šuplíky. „ Tady taky není“ , křikne hystericky, rozhlíží se okolo a všechno přehrabuje. Polévá jí horko a srdce ji tluče rychleji než po adrenalinové injekci. „Hlavně aby mě nedostal infarkt!“ sáhne si na srdce. Ztuhne. Oči ji vylezou z důlků. Přestavá dýchat. Prasátko, které to pozoruje vyděšeně vykvine. Ruka Bětuš pomalu sjede ze srdce až nakonec visí volně stejně jako druhá ruka.

Bětuš začne mrkat. Nadechne se. Podívá se na svou hruď. „Je tu!“ vykřikne úlevou. Na hrudi se jí houpe mobilní telefon, který visí na šnůrce kolem krku. „Už jsem si začínala myslet, že jsem ho ztratila.“ Do mobilu nacvaká číslo, které vyčetla z novinového výstřižku. Ozve se vlezlý ženský hlas: „Copak vás trápí, děvenko?“

Poté, co si Bětuš vše zapíše na papír, zavěsí a položí mobil na stolek. „Mno, tak nevím, jestli by nebylo lepší z tebe udělat knedlo zelo vepřo“ pronese směrem k prasátku, které, když to uslyší schová se pod peřinu. Bětuš se po něm ohlédne a jde pro zástěru. Na stůl položí velké prkénko, spíše takový špalíček, které nese památky po sekyře. Bětuš odejde a prasátko se rozhlíží, kam by se schovalo.

Najednou se rozletí dveře. Na prahu stojí Bětuš, zástěra jí vlaje v průvanu, v rukou svýrá řeznickou sekyru a na tváři má krutý škleb. Vstoupí dovnitř a odplivne si. „Fuj. Ta ostružina byla ale hnusná.“ Bětuš se na tvář vrátí normální výraz. „Nemáš se čeho bát prasátko, jen to trochu štípne.“ Prasátko, schované pod peřinou, zakvičí a rozklepe se. Betuš vezme prasátko do náruče a položí na prkénko. Bětuš se napřehuje sekyrou. Rána. Sekyra ve špalku. Prasátko zakvičí a je zticha. Bětuš od krve.

            Bětuš vytáhne z kapsy náplast a ošetří prasátko. Uloží ho do postele, dá mu napít čaje, načež prasátko okamžitě usne. Bětuš se vrátí k prkénku, sebere odseknutou štětinku z ocásku a schová si ji do kapsy. „Tak to bychom měli,“ pronese zamyšleně a podívá se na svůj seznam, co si napsala podle telefonátu, „Teď přijde na řadu to těžší.“

            Chvíli si zamyšleně svůj seznam pročítá a u toho přemýšlí, jak to nejlépe provést. Nakonec dostane skvělý nápad.

            Opatrně vyleze na půdu své chaloupky, rozsvítí baterku a hledá starou vanu, kterou sem před pár týdny uložila v domnění, že už ji nebude potřebovat. Pomalu vanu snese dolů a vynese před chaloupku. Vejde do chaloupky podívat se, jak se daří prasátku. Zjistí, že prasátko spokojeně dříme a tak se chopí rýče a počne hloubit pod vanou menší díru, kde by mohl hořet oheň. Je to velmi namáhavá práce a po chvilí je Bětuš úplně zpocená. To jí ovšem neodradí od další práce, prasátko ji přeci zachránilo život, tak mu to teď musí oplatit, ať to stojí, co to stojí.

            Vykopá díru pod vanou, odloží rýč, vezme do ruky vědro a alou ke studni pro vodu. Vědro s vodou vyklopí do její krásné avšak postarší vany. Boužel vody je ještě málo a tak se  Bětuš musí vyda ještě jednou ke studni.

            Když už je vody dost, rozdělá pod vanou oheň, aby se voda dostatečně zahřála. Zaběhne na svou zahrádku pro cibuli a česnek. Oloupe cibuli i česnek a hodí do vany s vodou. Vejde do chlaloupky, zaloví v kredenci a najde co hledala. Do vany vhodí pepř.

            Zatímco Betuš schání všechny potřebné ingredience, voda začne vřít. „Aha, voda už se vaří. Myslím, že už je čas.“

            Zaběhne pro prasátko, nežně ho probudí pusinkou na čelíčko, a odnese ho do vany. Nejprve se prasátku ve vaně nelíbí a snaží se vyskočit, slep o chvíli si zvykne a plave si mezi cibulí. Voda vře, Bětuš přikládá na oheň, prasátko si plave.

            Najednou se z vany začne kouřit a dým zahalí vanu i okolí. Po chvíli zafouká větřík a dým rozfouká. Bětuš se rozlhédne po prasátku jestli se náhodou netopí, ale co nevidí. „Jejdanánku,“ vykřikne a skácí se k zemi. Po chvíli vstane a promluví roztřeseným hlasem: „Ty si jako zakletý princátko?“ otáže se mladého muže, který sedí ve vaně namísto prasátka.

            „Chro, chro chro,“ odpoví zamyšleně mlady muž.

            „Cože?“ vykřikne Bětuš, omdlí a padne na zem.

            Mladý muž(prasátko) vyleze z vany, osuší se do prostěradla a poklekne vedle Bětuš. Zahledí se na její překrásnou mladou tvář a zamyslí se. Nakonec se přeci jen rozhodne a vezme Bětuš do náruče. Pomalu odchází k vaně, kam Bětuš něžně položí mezi cibuli a česnek. Poté se zahledí na její tvář, na její vlasy do kterých se zamotali kuličky pepře, a zasněně vydechne.

            Opět se z vany začne kouřit, mladý muž v poklidu odchází do chaloupky. Když vítr rozfouká dým, z vany vyskočí prasátko a utíká do lesa. Z chaloupky vyjde mladý muž v zástěře.