Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHorkost lasky
05. 10. 2007
0
0
679
Autor
E.B.
Smisene pocity se v nem stridaji. Nevi co si myslet. Slzy se mu kutaleji po obliceji. Place. Rekl vic nez chtel, rekl mnoho. Ublizil sobe a cloveku, cloveku na kterem mu mozna kdysi zalezelo. Hlavou mu bezi nekonecny film toho co by mohlo byt, co by z minulosti vymazal, cim by to nahradil, jak krasne by to bylo...
Vrati se, vrati se k ni. Uvidi ji, oci se mu rozzari jako male hvezdicky co volne a bez zabran v noci sviti opilcum na cestu domu. Srdce prestane byt chladne, vsechny sramy z nej zmizi, zacne bit jako o zivot, zcervena jako sladke jahody v lese. Od prstu na nohou, pres ruce do konecku prstu na rukach az po posledni vlas jim projede vlna vzruseni. Vidim ji! Opet ji videt. ALE! Uz nepatri me.
Place? Opet place? Projde okolo nej, ocima se ani nedotkne jeho oci, jeho pritomnosti. Oba onemi, ani jedina hlaska z jejich ust nevyleti. Neznaji se! On stale stoji a hledi na ni. Stoji jako opareny vodou. Co cekal? Cekal vrouci prijeti, ze se vrati k nemu, ze zase budou jedno telo, jen ONI.Takovouhle reakci ovsem necekal. Neznamena pro ni nic. Uz nikdy nebude a to jen kvuli par slovum co mu vylitly z ust. Znicil sebe, znicil ji, znicil jejich budoucnost, znicil vse.
Ted se uzira pohledem na ni, je stasna po boku jineho. Uz neni v jeji mysli, vymazala ho ze sveho zivota, zapomnela na nej. Nasla lasku, lasku, ktera ji vydrzi, drzi se ji jako kliste, opatruje si ji. Tohle on nedelal! Napravil by to, kdyby byla moznost... Prilezitost! Ale... ona uz neni, neni druha sance, mozna.... mozna za cas, ale ted uz neni navratu.
Place!
Jeho srdce vyhaslo, uz nemelo pro co bit.
Jeho oci se zavrely, ztratily barvu, jsou nepritomne, uz se nemaji na co koukat.
Jeho ruce vychladly, kusy ledu pripominaji, sviraji cosi nepopsatelneho, sviraji vzpominky ONY divky, ktera sla zivotem dal, zapomnela na minulost.
Mistnost je chladna, kour jde od pusy, svetlo sviti bile az z nej boli oci jak je silne. Lezi tu telo, bile jak snih, ztuhle a studene, patri cloveku, ktery se nevyrovnal se svoji chybou, s tim, ze jeho milovany dal srdce nekomu jinemu, zapomnel na bolest, kterou mu on zbusobil a za kterou zaplatil tim nejdrazsim co mel.