Samota, radost, slzy, nadeje, pouhy clovek

Mas pred sebou velky problem, velky problem v tvych ocich. Venku sviti slunicko a ty se utapis ve slzach.Cely zivot mas pred sebou, svet ti lezi u kolenou a ty brecis kvuli vlastni hlouposti. Chces se radovat ze slunicka, ktere prohriva lidem jejich usmevy a dodava jim svetlo, ktere prochazi ostatnimi, teple stesti, ktere zaplnuje nase srdce. Chces byt svobodny jako oni, jen tak bezstarostne se radovat. Proc  nehodis vse za hlavu a nejdes poskakovat s nimi? Proc za oknem stojis a slzy se ti kutaleji po tvari? "Nejsem preci jako oni, nemam pravo se radovat, nemam z ceho, zivot mi vzal vse co jsem mel" Tvrzeni proc nemuzes, ktere  se ti honi hlavou ti pripadaji spravne.

Slysis kroky, zrychli se  ti tep, projede tebou vlna vzruseni, strachem ani nedychas. Nekdo bere za kliku, ale nezne a pomalu. Jakoby kliku chtel pohladit. Pomalu se otviraji dvere, ani nedutas, krcis se sam u okna, v hlave mas prazdno a bojis se okamziku kdy se ti zjevi postava osoby, ktera se vkrade do tveho pokoje a narusi tvou samotu a slzy, ktere te opustily. Nejprve uvidis hlavu, zvedavou co se rozhlizi po mistnosti a oci ji div nevyskoci z dulku. Pak se do mistnosti vkrade telo, mala, drobna postava. Clovek by neveril jak takovy maly clovek muze do tveho telo vnest tolik vzruseni, obavani, strachu a hlavne stesti, ze prerusil tvou samotu. Usmev se ti vykreslil na obliceji, sam tomu neveris.

Prijde k tobe, usmeje se na tebe, otre ti slzy z obliceje, pohladi po tvari. Jemne te uchopi za ruku a vyzivave se ti podiva do oci. Jsi samim stestim bez sebe, nevis jestli brecet nebo se smat. Malinko kyvnes hlavou az to ani neni poznat vsak ta mala osoba to zachyti a pomalu vykroci smerem ke dverim aniz by pustila tvou ruku a ty ji nasledujes. Jdes se radovat ze slunicka, ktere krasne hreje na nase srdicka, ktera uz malem vychladla. Uz ti tve problemy pripadaji nicotne jakoby uz nebyly.

Slunce rozpustilo vse, pouhy clovek ti ukazal smer, ty sam se radujes.

---