Proklinam

Prazdo je v me hlave jen jedna vec mi hlavou bezi. Tvoje rozlouceni se mnou, ktere znicilo me, nas dva, uz nejsme my, uz  jses jen ty a jsem jen ja. Odchazis nekam do dali, daleko ode  me, natahuji k tobe ruku, nedosahnu. Ja tak hrozne chci. Ty jen stojis a koukas nekam daleko za me. Odchazis s falesnymi slovy na rtech a usmev ti naskakuje na tvari.

Proklinam Te. Vidim te kazdy den. Nemuzu se na tebe koukat. Trha mi to srdce. Proklinam tve oci, ktere se na me koukaji den co den. Proklinam tve rty, ktere se mi vysmivaji. Proklinam tvuj pohled, ktery me pokazde elektrizuje. Proklinam tvuj dotek co me hral u srdce.

Proklinam Te. Proklinam tve oci co jiz ledove, mrazive, nepritomne mnou projizdeji. Proklinam tve rty, ktere mi tak chybi. Proklinam tvuj pohled, ktery uz ani od tebe nedostavam. Proklinam tvuj dotek, ktery mi tak vzdaleny pripada.

Proklinam te celehoa cely mi chybis :( A budes chybet uz naporad.

Sama a sama budu dal. Nechci nikoho jineho. Sama budu chodit, hlavu sklopenou, casem ji budu davat vis a vis a mozna, ze se vzmuzu na pozdrav urceny tobe.

Usta zamknu, oci me oslepnou, sluch uz nefunguje ted. Nechci uz nic o okolnim svete znat. Slova jsou malo na to co je ve me, je toho moc, dochazi mi slova...

---