Spravny smer

Dlouho dobu jsem tapala, hledala ceho bych se chytla, kde bych se citila dobre. Moje sny, predstavy, prani byly naivni, ale krasne. Byly moje a nestydim se za ne. Ted se jim smeju, driv pro me byly vsechno! Snila jsem jake by to bylo kdyby vsechno bylo jinak. JENZE!!! Kde bych ted byla kdyby to vsechno doopravdy bylo jinak?? Nebyla bych tam kde jsem ted, nezazila bych to co jsem zazila ted, neprosla bych tim cim jsem prosla a jsem vdecna za to cim jsem prosla.

Nikdo krome me nevi cim jsem si prosla, co se mi honilo hlavou. Nemate pravo me soudit, nemate pravo na me, nemate pravo.

Moje temne ja me opustilo! Chtela jsem ho zahodit uz hodne davno, ale neslo to. Az uvidela jsem v tmavem tunelu svetylko, svetlo v podobe pratel a jednoho cloveka s velkym C, kteryho si vazim, v tudle chvili vazim, ano. Uz jsem to vsechno pochopila.  On me nasmeroval a ja jen sla, sla jsem dal, zvedava, plna ocekavani a jdu dal!

Necitim k tobe zadnou nenavist, zast atd jak by sis mohl myslet. Citim k tobe uctu, vazim si te. Cit ktery k tobe citim nejde vyjadrit, ten se musi zazit. Znamenas pro me moc, poznamenal jsi muj zivot. Moje ja se ve me probouzi, ne to temne to svetle co bylo pred tim zlym. Uz jsem to jen ja. JA! A nikdo jiny, jsem sva.

Neznam te. Avsak mam pocit,  ze znam.

---