Stromy

Jak jste moudré

a staré.

Sesycháte

v rozestlané duchně podloží

gesty svými kážete mravnosti

ve větru šeptajíc

„jen pojďte blíž,

                        holoto“.

A my

omráčeni pokorou

schouleni krčíme se opodál

ty naše hlavy neomalené

postrčené

z pod kapuc dětského vzdoru

čekajíc

jak houby po dešti

na tu chvíli

sběračů.

Ale vy

pánové

ač chcete-li

neb nechcete

nám zralost mládí uznanou

nebem, zemí

svící plamennou

vy nám ji už

neurvete.