Prošvihnutá zkouška

Ten den jsem šel na zkoušku z TZB, jenže přihlášku jsem zapomněl doma i se svým elektronickým zápisníkem. Věděl jsem sice úplně přesně, co a jak se bude konat, ale nepamatoval jsem si, KDE. Měla to však být ta úplně nová budova Fakulty architektury, ležící pár set metrů opodál naší staré "boudy". Samozřejmě, že jsem ji rychle našel, i když jsem v ní nikdy nebyl... výuka předmětu TZB totiž probíhala ve starých budovách.

Barák jsem tedy měl, zbývalo ještě najít zkušební místnost, jejíž, samozřejmě v zápisníku poznamenané číslo, jsem si pochopitelně taky nepamatoval. Když už má člověk něco poznamenané a ví, že to má poznamenané, udělá si v mozku jenom jakýsi hypertextový odkaz a elektronicky zaznamenané detaily ihned zapomíná.

Blížil jsem se tedy k nové budově a prohlížel si ji. Supermoderní styl vysoké krabice. Pokud znáte jedno patro většiny takových budov, pak znáte všechna. Jsou totiž úplně shodná, až na přízemí a všechna podzemní podlaží, kde je v budově skryto její vlastní technické zařízení. Takže zbývalo deset nadzemních pater (přízemí samozřejmě nepočítám) a čtyři zkušební sály v každém z nich. Určitě poznám examinátora, protože jsem přece k němu celý semestr chodil na přednášky. Navíc, samozřejmě, poznám některé studenty, dělající zkoušku tentýž den.

Postupoval jsem tou budovou shora dolů (top-down access), ale byl jsem už ve 2.patře, aniž bych tu zatracenou zkušební místnost našel. Mou pozornost však upoutala nápadná LCD-tabule:

„Sídliště příštího tisíciletí...  přednáška ve virtuální realitě. Ochranné pomůcky POVINNÉ !!!“

Tak jsem si je za příjemné pomoci pohledné asistentky samozřejmě oblékl a nechal si od ní dát bezbolestnou vysokotlakou injekci přímo pronikajcí kůží bez jehly -- údajně injekci hyperonového analogu nějaké kontrastní látky, kdysi používané při rentgenových vyšetřeních. Plánovanou zkoušku z TZB jsem okamžitě hodil za hlavu. Moderní vyučovací metody mě vždycky fascinují...  a nejen metody, nýbrž i učitelé.

Mladý docent se lišil od naslouchajících studentů zejména tím, že připomínal živého člověka, na rozdíl od jejich mrtvolných vzhledů. Na můj tázavý pohled okamžitě nasadil neobvyklou vstřícnost:

„Uvedu ostatní studenty do stavu WAITING, jistě víte proč. Pak se klidně ptejte na cokoliv. Já přece vím, kvůli čemu jste za mnou přišel.“ zasmál se.

„Jenže já NEVÍM proč...  tedy nerozumím nutnosti stavu WAITING.“ přiznal jsem.

„Mikropočítač samozřejmě dovolí práci s modelem sídliště v daném okamžiku vždy jen jednomu studentovi, nyní tedy vám. Aby ostatní studenti v té době do aktuální konfigurace modelu nezasahovali, mikroprocesor je uspí. Aspoň se tak studenti nenudí kvůli nepříjemnému čekání. Osmdesát procent času stráveného na tomto sále studenti prospí, aniž by přitom zapomněli na cokoliv důležitého. S elektronicky navozeným a řízeným spánkem máme výborné zkušenosti, ale vás se to netýká... spát budou ti ostatní, chvílemi i já, JENOM VY NE !“

„Smím se toho modelu sídliště vůbec dotýkat?“ ptám se s jistými obavami.

„Některé jeho části jsou samozřejmě virtuální, ale jinak můžete. Pokud vám budou vadit předpisové ochranné rukavice, sundejte si je - vám to dovolím. Víme, že rukavice jsou ještě nedokonalé - značně oslabují vaše hmatové vjemy. Používejte však k dotykům jenom bříška prstů, jejichž minisvaly mají na vysílání GPS tlumivý účinek. Nikdy nevystavujte GPS přímo kosti, jinak na to doplatíte rychle progredující osteoporózou !“ vysvětlil mi, jakoby věděl, že předpisy, dokonce ani základní principy, já vůbec neznám. Ano, musel, MUSEL to vědět !!!

„Jakým paprskům, k čertu ? Používáte tu snad infračervené nebo ultrafialové lasery ?“ ptám se nervózně.

„Brrrr ! Takové hrubé metody u nás nikde nenajdete ! Jednotlivé součástky modelu vysílají pro řídící mikroprocesor svou momentální polohu na modelovém sále prostřednictvím GPS, o němž jsem se už zmiňoval. Právě tohle intenzivní vysílání by mohlo vaše kosti ohrozit.“ vysvětlil mi. Ale stejně mně nebylo zdaleka všecko jasné:

„GPS, tedy podle mých znalostí takzvaný Global Positioning Systém, se přece ve světě používá už aspoň 100 let. V téhle technice JÁ SÁM žádnou virtuální realitu nevidím.“ namítám rádoby sebevědomě.

„Jistěže máte pravdu - systém GPS je pro náš model funkčně druhořadý, ale v době vzniku modelu byl nejlevnější. My zde totiž máme především radary, pracující na submilimetrových vlnách a virtuální realitu. Vaše vlastní pocity, tedy virtuální dojmy vašich dotyků modelu, případně pohybů a rekonfigurace budov v modelu, nevznikají in situ na sále, ale přímo ve vašem mozku přesně cíleným zásahem mikroradaru. Přece jste z toho musel dělat zkoušku, než jste sem poprvé vkročil ! A kvůli mikroradaru jste dostal injekci radarově-kontrastní látky, která je nyní už v krevním oběhu vašeho mozku. Naše mikroradary přece potřebují informaci, kam sáhnout. Kvalitní informaci ! Tohle máme od vojáků. Odtajnili to, ergo, sami mají už vyšší generaci modelačních trenažérů nebo něco ještě dokonalejšího.“ důrazně vysvětlil docent.

„No právě !“ lžu nyní naplno. „Submilimetrové radary a Heisenbergovy relace neurčitosti. To si přece parádně odporuje, pane docente ! Podle tak hrubých a nejistých informací nemůže řídící mikropočítač poznat, kam má radar v mozku "hrábnout" a kde provést cílený zásah!“

„Je vidět, že jste nestudoval hypermoderní anatomii, ale my už ta, pro nás kritická místa v mozku, zmapovaná samozřejmě máme. Velmi přesně, vážený příteli. Jenže hyper-anatomie se bohužel na stavební fakultě zatím nepřednáší. Ti vaši zodpovědní velepánové si naivně myslí, že to není zapotřebí. Takže pro vaši informaci: poloha příslušných center v mozku je už známá s přesností na zlomek milimetru. Naše submilimetrové radary mají tedy o celý jeden řád vyšší přesnost detekce místa i aplikace zásahu do toho kterého mozkového centra. Jsou navíc dostatečně spolehlivé a bezpečné. Ani u studentů žádné komplikace po jejich použití nenastávají. Teď už víte dost, abyste si mohl s modelem pohrát.“ prohlásil docent.

Vydržel jsem u modelu celé čtyři hodiny...  hrál jsem si, nevnímaje vůbec čas...  k sakru, proč jsem se nepřihlásil na architekturu ? Tam mají pro výuku takovéhle fajnovosti a naopak vůbec neskládají zkoušky z toho pitomého TZB !

Doma jsem začal horečně prohledávat elektronický zápisník, abych zjistil, kdy a KDE se ta pitomá zkouška z TZB vlastně měla konat. Marně. Záznam zmizel !!! To bylo podezřelé, protože jsem si byl jist, že si jej do zápisníku ukládám.

Okamžitě jsem sedl na metro a jel se znovu podívat na tu hypermoderní budovu Fakulty architektury. Jenže - ona tam nebyla ! Vůbec neexistovala. Na jejím místě byl park se zcela neporušenou, zdravou, vysokou zelenou travou a s velkými listnatými stromy. Ten park tam samozřejmě musel být už předtím ! Dokonce jsem si nyní matně dokázal na něj vzpomenout.

Některé stromy v parku měly dole průměr skoro půl metru, což jsem považoval za nevyvratitelný důkaz jejich již letité přirozeně vegetační existence na tomto místě. Takovéhle stromy přece ani při dnešní kvantově-relativistické arbor-technologii přes noc nevypěstujete. A přesazeny odjinud určitě nebyly - trávník v parku byl zcela neporušený ! Trochu jsem se v těchto věcech vyznal. Naši mají už mnoho let ve Struhařově dům se zahradou plnou vzácných stromů a potvrdili mi moje pochybnosti o možnostech moderních arbor-technologií, když jsem jim nejdříve zatelefonoval a pak za nimi, celý nervózní, dokonce přijel. Mrzuté však bylo, že mě po mém vyprávění o záhadně zmizelé budově začali považovat za blázna a chtěli okamžitě volat doktora. Nakonec, na mé zoufalé přemlouvání, jsme vystačili s tím, co měli doma v lékárničce. Stejně jsem u nich musel přespat. Zolpidem-Nouvel je příliš silný uspávací prostředek, než abych po něm mohl řídit ani těch pitomých 40 kilometrů do Prahy. Odjel jsem proto až následující odpoledne a opět, rozhodně ne v psychickém klidu. Vždyť jsem se přece nedostavil na zkoušku z TZB a během 24 hodin jsem se na této katedře osobně neomluvil. Pozdější dodatečná omluva se už podle Školního řádu v úvahu nebere, není-li lékařsky doložena. A to jsem u rodičů ve Struhařově doktora odmítl, já blbec ! U zkoušky z TZB jsem tedy in absentio propadl, takže jsem přišel o jeden zkouškový termín. Podle Školního řádu mi pro tento předmět zbývaly už jen dva termíny.

TZB ! Taková pitomina. Archaická, předpotopní krávovina. Technická zařízení budov !