Neon

 

„To tě oblíkla máma, ne?“

„Hm…“

„To se tady jako nosí, jo?“

„Jo, nosí!“

„Takhle, přece nemůžeš nikam jít.“

„Ale můžu.“

„Fakt?“

„Jo!"

Chce se mi říct něco ostřejšího. Něco s příchutí chili. Něco jako: „Drž už do prdele hubu!“ Ale nechce se mi na Janu hned křičet.

Jana je trošku namyšlená kráva, která se v úterý vrátila z Osla. Dělala tam óperku, ale vyhodili jí. Nedokázala se totiž postarat o ty děti.

Tak si tam nabrnkla jednoho barmana, ale po pár tejdnech jí přestal bavit a ona se vrátila zpátky do Prahy.

„Kam teda půjdeme“ ptá se Jana.

„Tady na rohu je jeden klub.“

„Tak jo.“

Jdeme chvíli beze slov a pak se před námi objeví klub.

Krása, neon, zář vycházející z barevných oken a blijící chlápek u dveří. Při tomhle mi poskočí srdce.

„Sem deme?“

„Jo. Pěkný co?“

„Já jsem myslela, že to bude něco jako Duplex.“

„Tohle je lepší než Duplex. Sem chodí ještě lepší lidi. Sama uvidíš. Tak pojď!“

Vevnitř - kousek od záchodů – se líbají dva kluci. Pak se oba zarazí, černovlasej pošeptá něco zrzavýmu, ten přikývne  a odchází společně na záchody. U baru zahlídnu pár známých.

„Tady jsou všichni hrozně divný!“ řekne Jana, která se pořád kouká směrem k záchodům.

„Kecy…“ odvětím a táhnu jí k baru.

„Ahoj.“ pozdravím

Odpoví mi jen kluk sedící ke mně zády.

„Nazdárek, zdraví kašpárek!“ otočí se ke mně. Je to Chulu, očividně trochu sjetej.

„Kde si byla Mono?“

„Doma. Sem ráda že tě vidím.“

„A kdo je tohle?“ ukáže na Janu.

„Čau, já jsem Jana.“

„Jasně, Chulo.“ podává Janě ruku. Ta jí ignoruje.

„Tak já se půjdu podívat, kdo tady je.“ řeknu a přeruším jejich oční spojení.

„OK, ale stav se ještě za mnou, jo?“ otočí se na mě znovu Chulo.

Přikývnu.

„Tak já půjdu s tebou.“ řekne mi Jana.

Přikývnu podruhé.

Odcházím s Janou u jednoho stolu mě Jana zastaví a otočí se na mě.

„Tady je hrozný! A ty lidi!“

„Tobě se nelíbí latex a neon?“

„Ne. O tom v Elle nepsali.“

„Aha…“

„Ahoj holky.“ promluví na nás kouřící kluk. Kouří velbloudy.

„Nazdar.“ Odpovíme na pozdrav s Janou společně.

„Já jsem Michal.“

„Já Mona a tohle je Jana."

„Co vy tady tak sami?“

„Zrovna jsme přišly.“

„Fakt? Já taky.“

„Chodíš sem často?“

„Ne jsem tu poprvý. Ale je to tady pěkný. Nedáme si něco k pití?“

„No jasně!“ najednou řekne Jana, která před tím vůbec nemluvila.

Jdeme směrem k baru. Najednou je všechno zpomalené. Proti nám jde kluk s kýblem neonově zelený barvy. Jde jako gladiátor. Zakopává o Chulovu nohu, jako o nějakou zákeřnou překážku. Kluk letí vzduchem a sním i ten kýbl s barvou. Kýbl pouští z ruky. Ten letí……… a neonově zelená barva přistává na Janě. Zase je všechno dané do normální rychlosti. Lidi kolem se baví, Jana září ve tmě a já se válím po Michalovi. Najednou Jana našpulý rudé rty. Chvíli tam takhle stojí, a pak odejde. Neutíká jako normální nenonově zelená holka, ale jde jako pravá dáma. Kapičky neonové barvy, za ní dělají jakousi cestu.

Od tý doby jsem Janu neviděla. Prý se vrátila zpátky do Osla. Za tím barmanem.

---