VIII. ze série "Vodníků"

Jak se učit kuchařem

Všichni malí vodníci a všechny malé víly stejně jako děti mají rádi dobroty a cukroví. A protože nejlepší pamlsky jsou ty, které si ukuchtíte sami, Paskválek se rozhodl, že se naučí vařit.
Kuchařskou školu pro vodní bytosti vedla paní učitelka sova Dobrotová. Vyučovala ve svém domě u nejvyššího smrku několik předmětů - šlehání polevy, hnětení těsta a pečení za horka. Zkuste hádat, jaký byl nejoblíbenější…

První den se všichni žáci sešli ve veliké kuchyni, kde se mohli na jednotlivé předměty zapsat. Paskválek se zapsal na všecky, včetně pečení ve formičkách. Vyučovat se začalo až další den.
Prvně si museli všichni pečlivě zapsat, jaké pomůcky si mají do příště koupit, kolik cukru, mouky nebo citrónové šťávy. Potom je paní učitelka zavedla do jídelny, kde zbytek dne mohli ochutnávat.
Bylo tam na sto druhů polev. Malinová, jahodová, citrónová, švestková, čokoládová a pistáciová. Na stole byly vyrovnány perníky a perníčky, čokoládky mléčné, hořké i s ovocem, tyčinky slané i sladké, ovocné mošty, likéry a tolik dalších věcí, že bych tím mohla popsat několik stránek. Tam si mohli okoštovat si chtěli, neboť paní učitelka povídala:
„Teď se můžete rozhodnout, co se chcete naučit nejdříve. Budete vařit podle kuchařky a já vám budu radit.“
Samozřejmě Paskválek se rozhodl téměř ihned pro leknínové závitky, citrónovou polevu a puškvorcový likér…
Jako pravý vodník.

Vařit se tedy začalo až druhého Rákosu (u nás Září). Všichni si ve třídě sedli tak, jak se zapisovali – Paskválek, který chtěl vařit prvně polevu si přisedl k jedné víle, hradnímu strašidlu (to chtělo vařit krém z rybích kůstek) a zelenému skokanovi.


Pak paní Dobrotová rozdala učebnice a začalo se vařit. Paskválek ukuchtil tak dobrou polevu, že by se nejradši pustil do vaření ještě alespoň sedmi dalších. Jenže hodina končí kdy končí a muselo se jít domů. Vodníček si se svým hrncem vesele poskakovala občas si trochu ulízl. Domů nakonec přinesl polevy v hrnci maličko, v břiše všecičko.

Druhý den se Paskválek chtěl pustit do leknínových závitků. Když si ale šel pro svůj pečící plech, hledal ho marně. V zásuvce nebyl, v polici nebyl, pod postelí ho hledal také marně. Podíval se i do skříně s oblečením, ale nic. Paní učitelka mu důrazně připomněla, že bez plechu do třídy nesmí a zabouchla dveře.
Paskválek nikdy nešel domů tak sklíčený jako teď. Tolik se na pečení těšil! A teď mu někdo plech ukradne a on nesmí do školy.
Jenže doma ho čekalo další nepříjemné překvapení. Z police mu zmizelo dalších pět lžiček! Stříbrných! A plech byl z mosazi, a také se pěkně leskl… Který zlodějíček by na ně měl zálusk…
Večer se ale i mámě Rile ztratily zlaté náušničky. S briliantem…
A právě tehdy začalo Paskválkovi v zelené hlavičce svítat. Věděl, kdo má na lesklé věci zálusk a on se s ní už jednou setkal. Zlá straka ze Západního lesa! Byla tu jediná z okolí a Vodníček se za ní celý dopálený vypravil.

Rázoval si to takhle přes louku, když málem zakopl o raka Ferdinanda de la Klepítkáče, kterému se všude říkalo Ferda. Paskválek se mu omluvil a se vším se mu svěřil. Ferda zrudl spravedlivým vztekem a nedal jinak, než že půjde s vodníčkem na straku. „Třeba ti budu nějak nápomocen,“ povídal. A tak šli.

Ušli míli a byly pod stromem, na kterém měla straka Kamila své hnízdo. Už z dálky se v něm něco blyštělo.
„Vrať nám, co jsi vzala!“ volal Paskválek nahoru.“ „A Pospěš, pokud nechceš přistřihnout křidýlka!“ přidal se Ferda.
Jenže straka je straka a ta se své kořisti jen tak nevzdá. Paskválek se tedy usadil pod strom a přemýšlel.
Ferda mezi tím zkoušel lét na strom, ale viděli jste někdy raka na stromě? Samozřejmě se mu to nepodařilo, ale Paskválek uměl šplhat po kmenech docela dobře. A tak mezitím co Ferda házel po strace šišky aby odvedl její pozornost, Paskválek potichu vylezl až ke hnízdu. Když se straka otočila, bylo již pozdě. Chtěla uletět – ale Pakválek ji držel za křídlo tak dlouho, dokud svatosvatě neodpřísáhla, že už nikdy nic neukradne. Budete se divit, ale slib splnila.
Ferda potom vzal plech, vodníček lžíce a straka náušničky a vydali se zpět k rybníku. Kamila vrátila mamince náušnice, a Paskválek utíkal do školy, aby si ještě stihl připravit mouku, než přijde paní učitelka na druhou hodinu.