Olomoucké koleje

Cítila se nesvá. Věděla, že Magdaléna sedí o patro níž ve studovně a brečí. Vojta stál ve dveřích pokoje a tázavě se na ní díval. Protáhla se beze slova kolem něj, proběhla dlouhou chodbou, z kuchyňky se táhla šňůrka pachu z připáleného lunchmeatu, a seběhla po schodech.

Magda seděla v klubíčku zády k topení, popotahovala s hlavou mezi koleny. Chtěla jí obejmout a chápavě s ní mlčet, ale místo toho z ní vypadlo: "Magdo, neblbni, vždyť přijel kvůli tobě..." Zafungovalo to stoprocentně, zavzlykala ještě víc a prudce jí odstrčila.

Vojta seděl na posteli, koukal do skript a do zmuchlaného sešitu vepisoval úhledným písmem vzorečky a čísla.
"Učíš se na zkoušku?" Chytil se, na Magdu se neptal. Za týden začíná semestr a jemu chybí ještě tři zkoušky.
"Proč nešla Magdaléna na školu do Prahy?" Zeptal se zbytečně. Jeho pohledu uhnula.
"Třeba nechce žít v Praze, každý netouží po velkoměstě..." To velkoměsto zdůraznila.

Oba teď pololeželi na dvou postelích sražených k sobě na tento ukradený víkend. Vojta vykládal a ona měla pocit, že o Praze přesvědčuje spíš sám sebe než jí. Napadlo jí, jestli by se neměla jít podívat na Magdalénu.
"Bylo mi asi deset, když mi táta nad plánkem metra vysvětloval, že se nikdy neztratím, když se zvládnu dostat do metra. Víš, to je neuvěřitelný pocit vědět, že ti patří celá Praha, protože jí případně obelstíš tím, že zdrhneš pod zem – do metra."

Bouchly dveře. Magda měla ruce vbok a nevěřícně kroutila hlavou. Hodila po Vojtovi jeho batůžek a němě ustoupila ze dveří.
"Magdo", zašeptali ti z postele dvouhlasně. Rázným pohybem strhla z krku koženou tkaničku, upustila ji na zem a sesula se vedle ní. Vojta se u Magdy zastavil, vypadalo to, že jí chce políbit, ale sebral jen kdysi darované srdce z podlahy a s tichým zavřením dveří odešel.

Bylo jí trapně. Dívaly se s Magdou na sebe a dlouho mlčely.
"Co ti říkal?"
"Jak se učil jezdit metrem" a hned jí napadlo, že to musí znít lživě. Magdaléna se ale zasnila:
"O tom mi nikdy nevykládal. Nikdy mi nic nevykládal," zvyšovala pomalu hlas, "jen mluvil o zkouškách a že je hrozný jezdit každý víkend přes půl republiky!"

Za oknem se stmívalo, svatý Michal se třpytil v červánkách. Venku pršelo skoro jarním deštěm a na chodníku byla břečka. Zkusila se na Magdu povzbudivě usmát, ale přitom se bála zítřejší neděle na poloprázdné koleji. S Magdou a smutkem z rozchodů.