Nelaskavá láska

  

Nelaskavá láska

 

    

    Hospodou se linul namodralý, cigaretový kouř. Chlapské tlachání připomínalo rojení včel.

 Už hodinu vysedával sám v koutě u rohového stolu se svými půllitry.

Nespustil z ní oči. Pozoroval, jak krouží mezi stoly s vrchovatým táckem.

---Jeho krásná Žanetka----. Černá minisukně tvarovala zadeček, štíhlé nohy jí tančily na podpatcích, jako v televizi při Bailandu. V bílé, hedvábné blůzce se pnula pevná ňadra

s kterými se mohl ještě před rokem dosyta pomazlit.

 „Jak se máš v Praze, Žanetko ? vysoukal konečně, když zrovna proplula kolem něho

s prázdnými sklenicemi.

„Dobře, Vojto. V Praze je blaze,“ vytasila pohotově obligátní rčení. 

„Zkoušky mám hotové. Nikdo mě zatím nepřepadl, ani neokradl.

Zavlnila se v bocích, pohodila hřívou a už mířila k dalšímu stolu.

Chvíli trvalo, než vstřebal všechna její slova. Zapálil si cigáro a přes vyfouklý dým sledoval, jak obratně natáčí pípou zlatavý mok.

Jak zatoužil chytit ji do náručí a polaskat se s ní jako kdysi.......

Na jeden zátah vyprázdnil poslední hlt svého tupláku. Zvedl jej mírně před sebe a mrknutím ji naznačil, že očekává další várku.

„Tak ses rozhodla zvyšovat mámě kšefty,“ navázal na předešlý rozhovor, když mu postavila na tácek orosenou sklenici. A budeš tu celé prázdniny ?“ vyhrkl, aniž by vyčkal na odpověď.

„Co šílíš, to bych si dala. Jsem tu jen na záskok, než se náš číšník vrátí z dovolené. Pak frčím do Chorvatska za teplem a sluníčkem.“

„Ale, určitě ne sama,“ zašpásoval a rukou jí přejel po hladkém stehně.

„To víš, že s přítelem, Vojto.

Přešlápla. Potom nevzrušeně odtáhla jeho nenechavou ruku.

„Proč nezůstaneš tady, se mnou, Žanetko, moje nebeská planetko.“ Začal blekotat  a pevně ji tiskl v bocích.

„A proč bych měla? Přece jsme se před rokem rozešli.“ Hlas jí zněl už nabroušeně a tělo se snažilo vymanit z dotěrných chapadel.

„Ale, já tě pořád miluju, Žanetko, a toužím po tobě.“ Vrávoravě vstal, přitáhl ji k sobě a pivním dechem se lepil na její ústa.

Na to zapomeň, chlapče. Z toho mraku pršet nebude. Já jsem doufala, že sis za ten rok vyhlídl už jinou hvězdičku.

„Nemůžu aspoň na tebe počkat? Za chvíli zavíráte, já tě doprovodím. Prosím, prosím....,“ zapejskoval už na židli.

„Raději se  vyprav domů na kutě. Dnes už máš svoji porci vybranou.“

Koketně se otočila na lodičkách  a namířila k hlučně debatujícím u protějšího stolu.

 

        Když zamykala za posledním hostem, stál schovaný  ve stínu rozložité lípy.

„Žanetko, moje nebeská planetko. Já jsem celý rok na tebe vzpomínal,“ vystoupil do světla měsíce a začal omílat stále stejnou písničku. Chytil ji za ruku a druhou ji hladil po vlasech.

Trochu zjihla. Zdálo se jí, že přece jen na čerstvém povětří vystřízlivěl.

„Vojto, smiř sem s tím, že našim časům odzvonilo. Někoho jsem si v Praze našla,“ snažila se mu rozmluvit jeho  neustálé naléhání.

„ Ale vždyť si  vzpomeň, jak jsme se milovali na louce. Vždyť se ti to tak líbilo....

A jak jsme se smáli, když jsme váleli sudy v pokosech. Měla jsi vlasy plné stébel celá jsi byla dozelena, jako vodník.“

„No jó, zpočátku to bylo s tebou hezké. Ale víš, proč jsme se rozešli? Naši lásku zabily tvé půllitry. I dnes jsi mě přesvědčil, že je všechno při starém. Tak, prosím tě, ve jménu naší bývalé lásky změn téma, jinak tu naši procházku ukončíme.“

 „Já slibuju, že už přestanu chlastat,“ procedil skoro neslyšně mezi zuby.

Došlo mu, že musí hledat jinou cestu, jiné kličky, aby ji obměkčil. Teď, když kráčela tak blízko něj, klidná, vyrovnaná, toužil po jejím těle ještě vášnivěji.

„Co vlastně studuješ v té Praze?“ snažil se diplomaticky zabrousit do jiných vod.

„Architekturu, Vojtíšku, už jsi zapomněl, jak jsem se biflovala na přijímačky?“

„Takže tě rajcují hrady, zámky a staré baráky?“

„To si piš, ale i ty novodobé nejsou k zahození,“ popíchla si s úsměvem i zjevným ulehčení. Pak se zastavila a pečlivě si začala zapínat knoflíky svetru. Noc nebyla

 teplá, červencová. Spíš to vypadalo, že zabloudila až někam do září. Od rybníčku na návsi k nim proudil nepříjemný chlad.

Vojta chvíli mlčel a pak se dlouze zamyslil. Upřeně zabodl do ní oči, pomalu a rozvážně, jako když ukrajuje másla, začal: „Vtom případě bych, Žanetko, pro tebe něco zajímavého měl.“ Snažil se úpěnlivě rozdmýchat její zvědavost.

„Neříkej, a o co kráčí,“ zabrala při prvním nahození.

„Nó, máme na chatě nějaké knihy i s obrázkama. Třeba Století architektury a ještě nějaké odborné spisy,“ snažil se navodit dojem muže, znalého problému.

„Fakt?  Kde se to u vás vzalo?“

„Zůstalo to po tátovi. Když se s mámou rozvedli, odnesla je na chatu, aby je, prý, neměla na očích.

„Tak to je bomba. A nemohl bys mně některou půjčit?“

„Když si přijdeš, tak si plácneme a já ti nějakou věnuju,“ řekl ledabyle, bez jakéhokoli vzrušení. Ale jeho tělo se přímo tetelilo, jak snadno se mu ji podařilo ošálit. Pomalu a jistě směřoval svou lásku tam, kde ji chtěl mít.

Zarazila se. Bylo vidět, že se jí to v hlavě pěkně „vaří“.

„Jedině by to šlo v pondělí.Je zavírací den, tak mám volno,“ svolila po delší úvaze.

„ V pohodě, já ti dám klíč od chaty, abys nemusela čekat, kdybych se náhodou zdržel ve fabrice. A co kdyby pršelo? Aspoň nebudeš moknout,“ starostlivě dodával.

Zastavil se pod lampou a vyvlekl ze svazku klíč na tenkém řetízku. Vtiskl jí ho do dlaně a toužebně se zahleděl do Žanetina obličeje. Vždycky ho fascinovala ta její krásná kombinace ---zlaté vlnité vlasy a hnědé čokoládové oči.....

„Budu tě čekat, Žanetko.......

 

„Brrr...,“otřásla se celým tělem, „to bylo hustý! Ještě, že ten nepříjemný rozhovor konečně skončil,“ oddychla si docela nahlas a vklouzla do chodby. Přivítala ji tma a vůně máminých koláčů, které zmákla ještě před otvírací dobou. Teď určitě zkysla v lokále, aby spočítala tržbu, pohrála si s fakturami a narychlo napsala objednávky.A táta odjel za zákazníkem někde na opačný konec republiky.

Je v celém domě sama. Rozsvítila. V prstech ji pálil klíč od Vojty. Odložila jej na noční stolek vedle mobilu a zahučela pod sprchu. Promnula si unavená lýtka.

„Konečně úleva. Je to pořádný záhul točit se celou směnu na place,“ brumlala si uznale, když šupla do načechraných peřin. Oči jí sjely k nočnímu stolku. Zubatý klíč se na ni pitvořil a zlověstně blýskal řetízkem.

„Copak má, Vojta, asi za lubem?“ přemýšlela nahlas. Pak ji divně sevřelo u žaludku.

„Jak se s ním mohla jen milovat?“ zabrousila hluboko do vzpomínek.

Zrovna končila prvák na gymplu. Prázdniny začaly a on předváděl na koupáku nejhezčí šipky do vody. Holky ho obletovaly a nadbíhaly mu, kde se jen dalo. Po pár horkých dnech si všimla, že se jejich zraky potkávají stále častěji. Párkrát se na sebe usmáli, párkrát před ní exceloval motýlkem v bazénu a pak ji pozval na točenou zmrzlinu. Na rande jí nosil sladké dárky a sem tam i kytku. Večer spolu hledali souhvězdí na obloze. Bývalo to romantické ležet ve vonící trávě a čekat, až některá létavice bude brázdit oblohu, aby si mohli něco přát.....

Ale pak začal nesnesitelně žárlit a uzurpovat si ji jen pro sebe. Čím víc žárlil a ona se chtěla vymanit z jeho otěží, tím víc se začal posilňovat alkoholem. Když pak máma s tátou rozjeli novou restauraci, býval v ní častým hostem. Žárlivé scény se stupňovaly úměrně s počtem piv. Nakonec ji vysvobodily zkoušky na vysokou. Rozchod naplánovala až na poslední den před odjezdem do Prahy. Schválně. Aby se vyhnula nekonečným výčitkám a přemlouvání.

„Raději jsem si ten klíč neměla vůbec brát,“ rozjímala nazlobeně u lampičky. Ty knížky mu taky moc neberu, bude to zřejmě jen záminka.“

„Ále,“ rozhodla nakonec, „probrnknu mu ty jeho „svazky“ a zároveň mu dám řádně na vědomí, že u mě nemá šanci. Ať si překormidluje  zase na jinou planetku. Ještě by mě prudil celou brigádu, tak to vyřeším raději hned na začátku.“

 Popadla klíč a rychle ho vmetla do šuplíku. Chtěla tím vytlačit z ložnice nepříjemný pocit ze setkání s Vojtou.

Podařilo se. Úplně se uvolnila.Rychle si vyměnila několik zamilovaných SMS  s Alešem. Pak zhasla světlo a zavřela oči. Představy milovaných úst, ježatých černých vlasů, silných Alešových paží přecházela pomalu do příjemného snu......

 

     Od rána se mu nic nedařilo. Svářečka měla dlouho poruchu, elektrody ho bodaly rozpálenými jiskrami, sváry se křivily, musel je několikrát opravovat.

Cítil velký neklid a napětí v těle. Donekonečna si představoval, jak Žaneta vstoupí na jeho práh. Už z toho byl celý zpocený a opruzený.

Dnes se konečně všechno rozhodne. Konečně zasunul píchačku do kastlíku ve vrátnici. S taškou přeplněnou dobrotami spěchal na konec vesnice. Za zahradami, poblíž lesa, vsunul klíč do dveří chaty. Pečlivě zamkl zevnitř a vytáhl klíč ze zámku. Rychle se pustil do čančání a šperkování hnízdečka lásky --- čistý ubrus, růže ze zahrádky do vázy, pár chlebíčků, slané oříšky, sklenice a otvírák na víno ---- to vše elegantně naservíroval na stůl. Pak vytáhl ze starší lednice jahodový dezert. Nakrojil dva kousky, položil nůž k talíři, aby si Žanetka mohla posloužit dalšími ke kávě. Honem narovnal pár příruček o architektuře do police. Nebylo tak těžké sehnat hlavní lákadlo pro svou lásku. Stačilo navštívit spolužáka ze základky, který právě dostudoval stavařinu.

„Co blázníš, Vojto, snad se nechystáš stavět nějaký palác?“ divil se Jarda. Dali si spolu pár piv a pak otázku nějak zamluvili. Hlavně, že získal to, co potřeboval.

Usadil se do staršího křesla, posilnil se chlazeným vínem a nechal se opájet představami nahého těla své krásky.....

Probudilo ho cvaknutí kliky. Pak zašramotil klíč a Žaneta stála před ním.

„Ahoj, ty už jsi tu? Myslela jsem, že teprve dorazíš, když bylo zamčené,“ rozjela řeč, ale bylo vidět, že se překvapením nemohla pohnout z místa.

„Vítám tě ve svém ráji, moje hvězdičko. Pojď dál, ať nám nevyneseš spaní,“ zavtipkoval. Podívej, jakou jsem ti připravil hostinu.“

„To sis nemusel dělat škodu. Jdu se jen podívat na ty knihy, cos mně slíbil,“ promlouvala v neblahé předtuše, že to nebude opět jednoduché setkání. Celá ta nastrojená paráda ji dávala zapravdu.

„Máš vůbec něco nebo sis ze  mě jen vystřelil?“! přejížděla zrakem po místnosti.

„No dovol,“ vyprskl ješitně, „zamiř k té vyřezávané polici!“

Loudavým krokem nabrala směr, který jí naznačoval. Byly tam. Trochu se uklidnila a vytáhla první svazek.

„Tak vidíš, že jsem ti nelhal,“ ucítila jeho žhavý dech za zády. Pak ji pevně sevřel.

„Žanetko, moje nebeská planetko, já tě pořád miluju a chci tě!“

Začal ji líbat na krku a na vlasech. „Pojď, připijeme si na setkání.“

Prudce se otočila. „Nezlob se, Vojto, já tě nemám prostě ráda. Miluju Aleše. Chodíme už spolu půl roku. Pochop to. Zapomeň na mě a najdi si jinou,“ zaprosila naléhavě.

Zarazil se a zbrunátněl.

„Na Aleše se vykašli, Žanetko. Ten pražský floutek tě nemiluje jako já.“

Objal ji kolem ramen a pokračoval celý vzrušený: „Myslím na tebe celou dobu co jsi odešla, nemůžu bez tebe být,“ zajíkal se a svíral ji čím dál křečovitěji.

„Vidím, že s tebou není kloudná řeč. Lautr nic sis nevzal z toho, co jsem ti před chvílí vysvětlovala,“ řekla nakvašeně a násilně se snažila vymanit z jeho obětí.

„Já odcházím,“ rozhodla se ukončit tu nechutnou scénu.

„To ne, Žanetko, to mi přece neuděláš. To ti nedovolím!“ vykřikoval. Brutálně ji srazil do křesla, až ji kniha vypadla na zem. Přece ji teď nemůže nechat odejít z načechraného hnízdečka, když si mohli tak krásně užívat .

Dostala strach. Ve tváři se mu zračila zrůda, postava jí připomínala zombii, která s ní nebude mít slitování.

„Vojto, vzpamatuj se a pusť mě domů.,“ škemrala a snažila se dostat ke dveřím.

„Já tě nepustím, já tě miluju, slyšíš, miluju,“ řval nepříčetně. Chytil ji za nohu a znovu ji povalil do křesla. Ani nevěděl, jak se mu dostal nůž do ruky.....

Vytřeštila na něj oči. Ztuhla v hrůze z dalších událostí.

Najednou ji bodl----. Bodal dál a silněji......  Z úst se jí vydral sípavý výkřik, potom už jen slabé chroptění. Teplá krev stékala po noži, na jeho prsty.....

Naposledy vydechla. Tělo zůstalo bezvládně ležet v jeho náručí.

Konečně se zarazil. Zkaleným zrakem přehlížel své dílo zkázy. Položil ji nepřítomně do křesla a těžce žuchl do protějšího. Chvíli nechápavě civěl na dívku, pak na ruku se zakrváceným nožem.

„Žanetko, nebeská planetko, co jsi mně to udělala? Proč jsi mě tu nechala-------.

 .

 

 

 

  Novinová zpráva: Dne 10.8. 06 odhalila policie ČR v chatě zahrádkářské kolonie v okolí Brna brutální vraždu dvacetileté Ž.M. Z vraždy obvinila a na místě zadržela pětadvacetiletého pachatele V.S. Příčina tohoto činu se nadále vyšetřuje.

  

---