Společný osud

„Dělej si, co chceš, je to tvůj život.“ Řekl vám tuto větu už někdo? A měli jste pak pocit, že si můžete dělat, co chcete, že celý váš osud je vašich rukou? Pokud ano, jste určitě šťastlivci. Pokud jste ale měli pocit, že stejně nic nezmůžete, že je všechno tak složité a propletené, že vy v podstatě neuděláte nic, a pokud jste měli pocit, že je vám váš osud jakoby předurčen, pak vězte, že jsou i situace, kdy se váš osud může spojit s osudy mnoha dalších lidí. A pak aby člověk věděl, jestli to mohl nějak ovlivnit on sám, anebo je to předem daná věc!                                                                                                                                         Vezměte si případ, kdy sedíte v autobuse. Tak trochu znuděně se koukáte z okna ven a najednou bum bác! Do autobusu narazil osobní vůz. Nastal karambol. Důsledkem jsou promáčknuté plechy, pár odřenin a pár cestujících v šoku. Těch několik lidí, kteří seděli v onom autobuse, je najednou spojeno stejným osudem. Po nehodě pak postávají na kraji silnice, čekají na sanitky a policii, volají rodinám, aby je informovali, co se jim stalo. A navzájem si vyměňují dojmy a pocity a jsou tak jakoby spřízněni. Začnou si tykat, a přestože se předtím vůbec neznali a ani nepozdravili, najednou si vyprávějí o rodinách a ke konci toho všeho zmatku si i vymění telefonní čísla a domluví se na schůzce na večer.

Nebo si představte situaci, že stojíte ve výtahu spolu s dalšími pěti lidmi a sjíždíte do přízemí. V tom se vám zasekne výtah někde mezi osmým a sedmým patrem. Nezbývá vám nic jiného, než čekat, až přijde nějaký opravář. Někdy bývají ve výtahu taková malá tlačítka, kterým si můžete přivolat pomoc, ale spíš je to u nás tak, že si musíte s sebou nosit mobil, abyste případně ve výtahu nenocovali. Za tu dobu, než někdo dorazí a vysvobodí vás, se bezděčně začnete bavit s lidmi, kteří se ocitli ve stejné situaci jako vy. Ani nevíte, jak se to stalo, a najednou o těch lidech víte skoro všechno. Nejdříve probíráte právě nastalou situaci, později přejdete k počasí a k politice, posléze si už ukazujete rodinné fotografie z peněženky. Mnohdy tak vznikají přátelství, která pak fungují po celý život!                                                  Nebo si v takové vyhrocené situaci, jako je například dopravní nehoda autobusu nebo uvíznutí ve výtahu, najdete budoucího životního partnera. Proč ne? Dneska je možné všechno. Však si vzpomeňte, jak jste se seznámili se svou láskou. Určitě to bylo nějakým spojením osudů.

Na druhou stranu si uvědomuji, že k téměř ukázkovým spojením osudů dochází v různých filmech o leteckých a námořních katastrofách. Nedošlo snad na Titaniku ke gigantickému spojení osudů? A co při takových leteckých haváriích, kdy se dvě stě pasažérů řítí dolů do neznáma? (Smutným příkladem je havárie letadla v Sao Paulu v červenci tohoto roku, kdy zahynulo 189 osob. Po nárazu letadla do čerpací stanice se letadlo ocitlo v plamenech. Podle odhadů bylo na palubě až 1000 stupňů Celsia.) Nejsou všichni najednou na stejné lodi? Respektive palubě? Ať bezvýznamný úředníček, ať prodavačka v samoobsluze, ať ředitel obrovského koncernu, všichni se řítí dolů stejnou rychlostí. A v té chvíli je namístě otázka, jestli je ten náš osud již předem daný, anebo si s ním můžeme my sami nakládat, jak chceme? Jak to tedy s tím osudem je? …. (odpovím za vás) O mnohých věcech si zřejmě můžeme rozhodovat my sami, ale v mnoha případech jsme donuceni se podřídit. Dalo by se tedy říci, že je to tak napůl. Výjimkou jsou právě situace, kdy dojde k něčemu masovému – k výbuchu dvojčat v New Yorku, k letecké havárii, k záplavám, k požáru lesa, k zemětřesení apod.                                               

Ale abychom nezoufali, připojuji na závěr optimistickou myšlenku – Všude kvetou květiny pro toho, kdo je chce vidět.                                                                                      Dovoluji si ještě jednu otázku – Chcete je vidět?