Kavárenské prostředí

Nevím čím to je, ale kavárna, kavárnička, jazz bar a další podniky v tomto stylu je pro spisovatele všech možných i nemožných žánrů učinění ráj na zemi. Snad za to může všechna ta dobrota kolem. Nebo snad vůně vídenské kávičky. Netuším. Ale spíš to bude tím, že se v těchto podniků kumuluje velké množství lidí s různými vlastnosti. Lidi si sem nesou svoje problémy. Chtějí se z nich vypovídat prodavačce, které je už přes čtyřicet. Většinou se tu najdou postarší lidi, babičky, které hned jak vstoupí do těchto podniku zvolají na celý prostor „To byste děvenko nevěřila co se dnes stalo. Měli mi přinést důchod. Sakra ten důchod je už strašně malý. Co sem to vlastně chtěla? Jo, prosím nějakou levnou bomboněru. To víte, dnes přijde na návštěvu můj syn. Neviděla jsem ho už dva roky tak ho chci překvapit. Co jsem to chtěla? Jo kafe!“. Fascinuje mě tento monolog. Fascinuje mě, jak lidi mají někde v hlavě vepsáno, že tady na ně budou zvědaví. Najdou se tu i bezdomovci, kteří se sem chodí ohřát a dát si teplý grog. Prostě se tu člověk vyřádí. Vždy si sednu do rohu. Abych měl dobrý rozhled na dění kolem mě. Abych měl o všem přehled. Možná jsem nějaký uchyl. Ale sledováni není trestný tak co. Sotva si sednu tak je u mě mladá servírka. V puse cigaretu. Výstřih podle toho, co je za den. Ve všední dny je zapnut, protože pohlední studenti se musí připravovat do školy a tak, a tak většinu její klientely tvoří důchodkyně. A to by nebylo moc vhodné, aby je provokovala něčím, s čím oni provokovat nemohou. A taky nestojí o uslintané pohledy můžu, kteří nemají žádni vlasy ani zuby. O víkendu to je ovšem jinak. To si jej může rozepnout. I minisukni si může dovolit vzít si. V této dny sem moc nechodím. Jednak to mám celkem z ruky a za druhé, se tu nevyskytují právě ty monology. Jsou tu jen pubertální návrhy. A od toho je televize. No, tak si tu tak sedím. Objednám si u oblečené servírky vídenskou kávu. Vytáhnu si svůj nástroj. Svou zbraň. Papír a propisku. Servírka mi přinese kávu. Poděkuji ji. Cukry si dám do kapsy. Káva by měla být hořká a ne sladká. Káva je napoj života. Káva člověka probere. Káva je život. A život je hořký. Ucucnu si kávy. Prohlížím si lidi a špicluji jejich monology a zapisuji si je. Poslouchám jazz. Jsem divák této reality show. Sedím si tu a zapisuji si. Když se dostanu na lógr zvednu se, uložím si svoje načiní a zvednu dva prsty. Servírka přijde s účtem. Zaplatím a přidám dýško. Za tu její výdrž si to zaslouží. Poděkuji, vezmu si věci a jdu. Otevřu dveře a oslepnu přílišným světlem. Ohluchnu z klaksonu aut a div se neudusím smogem z továren.