Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŽena "Osmá"
Autor
Fil
Žena „Osmá“
(... a pak ještě ...)
Ranní mlha se pomalu rozpouštěla.Tmavovlasý ležel ve vaně. „Osmá“ s ním. Nesnášel ji, ale neuměl se vymanit z jejího psychického sevření. Obklopovaly je zelené desky dřevěného viktoriánského domu prolezlého krysami. Pár rolí toaletního papíru, hromada časopisů s auty a pár dívčích časopisů s kabelkami z kůže poloviny zvířat planety a za nesmyslné ceny. Tmavovlasý viděl ten rozdíl, kdy domu vládne muž a kdy žena. Toaleta s časopisy, v nichž minimálně jeden je „porno“ a rolemi toaletního papíru, kde jich není nikdy víc než 4. Nic víc. Nic míň. Muž. Poslední výtisk National Geographic, 20 rolí papíru, krabička tamponů a čistící ubrousky. Žena. Toalety řeknou hodně.
Jediným osvětlením byla žárovka krytá shora plechovým stínítkem. Přesně ta, která visela v ringu, když ještě Ali boxoval své první zápasy. Ta, která tak kovově zvoní, když do ní udeříte prstem jak do činelu. Leželi spolu mlčky a dívali se před sebe na mosazné kohoutky „Harisson & son“ zbarvené věkem do zelena. Přemýšlel o tom, jak ji zabít. Pára stoupala z hladiny a plnila koupelnu. V hlavě se mu mísily filozofické myšlenky o smyslu života, jestli to, co dělá, má cenu. Myslel na to, zda už mu neujel vlak a jestli není záhodno vše prostě vzdát a nechat se semlít. Nechá se semlít. A pak ještě jednou.
Po hodině do chodidel zastudilo linoelum s vtištěnými přírodními motivy. Přesunula se do kuchyně a udělala si kávu. Tmavovlasý pomalu odsypal lžičku, pak ještě jednu a trochu zase odebral. Cukr. Mléko. Vše v poklidu. Až děsivém. Přešli do pokoje. Tmavovlasý vytáhl velký kuchyňský nůž. Nevěděl jak se jí zbavit. Ukrojil kousek koláče. Sedli si na pohovku a hleděli do zahrady. Stromy kývaly svými hlavami a on si v nich představoval lokaje v dlouhých zelených fracích, kteří se mu klaní. Srkal kávu. „Osmá“ byla jako stín. Tak vydrželi asi do jedenácti. Vrátil se do kuchyně připravovat oběd. Sedl si v jídelně a začal šrábat brambory. Pomalými tahy okrajoval šlupku nožem a vypichoval pučící klíčky. Osmahl rybu a pečlivě vše naservíroval. Usedl vedle „Osmé“ a dal se do jídla. V televizi sledoval smyšlené příběhy „plné pravdy“. Nekonečné. Přesně zapadaly do stylu, jakým teď žil. Po obědě si zdřímnul a pak se vrátil k „Osmé“ do pokoje a lelkoval. Přecházel z pokoje do pokoje, uchopil knihu, ale po dvou minutách ji zase odložil, umyl hrnek a zase se vrátil k televizi. Čas přímo letěl a potulkou po bytě se „propracoval“ až k večeru. „Osmá“ byla stále s ním a on stále nevěděl kam s ní. Řešil to samé, co Neruda již mnoho let před ním. Myslel na to tak ustavičně, až mu hlava padla na prsa. Usnul s „Osmou“ vedle sebe. Celý večer doufal, že zítra už tu nebude. Že jej nebude zžírat a dělat mu ze života peklo. Byl odhodlán ji zničit!
Slunce jej pálilo do obličeje skrz francouzské dveře. Otevřel pomalu víčka a zamyslel se, co bude dnes dělat. Otočil se ne druhý bok. Byla tam. „Osmá“. Nuda. Zíral na škvíry ve zdi. Nemyslel na nic. Snad jen na ty škvíry.