Neumím číst dopisy

Seděla na lavičce a nohou proplouvala zlatavým listím, až vytvořila Suezský průplav. Koukala do dopisu z Větrníku a přišla si hloupě, protože tomu filozofování nerozuměla. Znamená úryvek z Mišíka ano nebo ne... A nejvíc ji dralo, že s dávkou zdravého rozumu věděla, že on nad psaním rozhodně nepřemýšlel tak, jako ona nad čtením.
Jakub se vynořil v ohybu parku u kolumbária a zvednul ruku na pozdrav, schovala obálku a šla mu trochu naproti, aby se společně vrátili a vyšli schody v hradbách nahoru na fakultu. Chtěla se ho zeptat, komu psává o hodinách prosemináře dopisy a jestli je píše jasně nebo mlhavě, ale takoví kámoši zase nebyli.
U Zbrojnice se zarazila: "Jakube, podrž mi místo, přijdu za chvíli, skočím si do knihovny." Nevěřícně vyvrátil oči v sloup.
Půjčila si Blue Efect, nechala hudbu hrát do uší a koukala, jak se kolem dělových kulí na nádvoří honí listy z psího vína. Připadala si tak nějak podobně, jako ty listy, jako pes, jako kyselé víno.
Neumí číst dopisy.

---