Potvůrka

Potvůrka

Jen tak si ležím v trávě  nahá,

zlatavé slunko na mé vnady sahá,

vlasy  mám v zelené trávě rozhozené,

a  tělo dozlatova opálené.

Nádherné slunečnice se ke mně kloní,

čichám si k nim, jak přenádherně voní.

A chrpy modré jako oči tvoje,

jsou krásné, když večer oblékne je do závoje.

Chybíš mi lásko, hledám tě v úsměvu,

někdo věří, někdo čeká ale já to nesvedu.

Čas oprýskanou mincí hodil,

pověz mi drahý kdo by nám škodil?

Když srdce se spletou v pramínek,

utichne tok minulých vzpomínek,

copánky z dechu pletou se snáze,

oči jsou jako dvě sladké hráze.

Slůvka tříští vůni po parfému,

když ve svých rukách měníš mne v ženu,

budu hodná jenom duší,

jsem potvůrka a to mě sluší!