Asi takový pocit...

Dívá se do monitoru a na klávesnici…

Dívám se do monitoru a na klávesnici, nevím jak začít. Jak najít vhodná slova z tolika možných variant krásně znějících i upřímných.

Chtěla by říct, co cítí.

Chtěla bych toho tolik dokázat, ale už nemám sílu.

Čím déle tančím, tím víc svým tancem žiju a obětuji klidně všechnu svou sílu, než zemřu. Všechnu svou sílu i jejich a společnou, v dlaních i v očích a jiskry z nich i z nebe, z něhož nepadaj hvězdy, když hraje osudová, po třetí, zas naposled.

Pohodíš hlavou, natáhnu ruce, pohodíš sebou a já to

vzdám, jsi příliš dokonalý tanečník a já

já nemůžu vyhrát v našem duetu. Tvá chůze, je z těch nejbolavějších kroků, které cítím.

Malá mořská víla a slunce, slunce, které jí vysuší vlasy až zítra ráno vstane z vln.z tebe. Bude to kurva bolet, jakože každé ráno před tím dnes vím, že každá, že Každý vlna je valící se vinou, další a další a já se chci utopit.
Nemůžu vlny utopit ve vlnách.
Neumím to, protože asi špatně věřím na zázraky.

Malá mořská víla, prochází se jí pěna po prstech, zahlídl ji z balkonu a nevěřil ani v to, že je nahá.
V tuhle chvíli byl,
viděl ji... a necítil nic.

Možná bys mi měl říct, že v duetech se nevyhrává.

A že Slunce všechny hry počestně rozpálí, budou bolet, budu tě nenávidět. Budu se nenávidět i za to, že tě nenávidět chci…

.
.
.

Zavírám oči, dnešní paprsky přitahuju ukazováčkem, jako bych je chtěla nalákat do svého chladu,
udupat v improvizaci tak, aby to dokázalo bolet ještě víc. Je to maratón, můj soukromý maratón proti vlastnímu světu, kterému nijak neříkám, nevěřím na sebe, nevěřím mu.

Ale může to bolet ještě víc.
Kurva já doufám, že to může bolet ještě nedostatečně víc.omotávám si slunce kolem prstů. kolem rozervaného srdce ve vlnách. obepíná mě. svádím ho... jako tanečnice, mám za sebou pár lekcí a vím, že dokážu, aby zapadlo dřív, chci to,
chci stíny bez sluncí, které nepálí, nezebou,jsou

Breč! Se zavřenýma očima. Breč! Smířená sama se sebou.

(Snad se ti uleví)

.
.
.

Až natáhneš ruce, pohodím hlavou, už tě nikdy nechci vidět, ale na špičky budu šlapat dál všemi tíživými kameny ve mně. Bude to bolet a diskvalifikace opravdu přijde na řadu.
Tuhle hru jednou vyhraju a bude to tak hrozně
bolet, že končně a navždy, přestanu brečet.

Uvěřím, že jsou horší věci, než zůstat stát na místě, učit se,učit se, učit se to, jak žít bez tebe, zvykat si, že za padesát let nebudu mít komu plést svetry. Vyhraju

až zavřu oči, až poslední paprsek slunce bude tak rudý, jako krev na klice, vlny budou plakat, protože jejich vlastní viny je očerní a slunce zapadne jen proto, že se za svět stydí, že se stydí za to, jak je rudé.až zapadne slunce.

Jsem kurva, né víla.

Zamknout se v pokoji
Neslyšet, nespát, dávat pozor na ně

Slaná, ale ne bez viny. Rozřezaná na stíny. Bude to jako... každý obyčejný den, kdy umíráš.

Nenacházím nikoho, co by pomohl, co by jí nějak pomohl. Někdo chce ale já to potřebuju, ne pomoc, já chci pochopení pro sebe, tebe, jeho.

Zase to bolí,
když se hádají