Je silvestrovská noc

Je silvestrovská noc, chvilku před půlnocí. Oslavující se shromažďují na náměstí v Český Lípě a ulicích jemu přilehlých.

Řadový policista Z.M. zachmuřeně kejsne v kanceláři, „mírně“ vyveden z míry skutečností, že musí mít zrovna dnes v noci službu.

 Je to podsaditý muž asi kolem čtyřicítky. Na kulaté, nevzhledně vyhlížející makovici se lesknou dvě hnědá narudlá prasečí očka. Na obličeji mu jako tržná rána zejou ústa s velkými pysky nalitými krví. Vlasy hnědé, mírně prošedivělé. Modrá služební uniforma obepíná zavalitou postavu.

-„Nemrač se Zdeňku“, povzbuzuje ho právě přicházející kolega K.O. „Neboj, něco tady mám“. S těmito slovy loví v zásuvce psacího stolu litrovku Tuzemáka. Spiklenecky mrkne na Z.M. a pátrá v jeho brunátném ksichtě po jakési známce radosti.

„Uděláme si vlastní kalbu, kámo“, dodává a s rachotem staví láhev nahnědlé kapaliny na stolní desku.

-„Jé, to mám ale radost, ty seš zlatej , Karle! Už sem myslel, že tenhle Silvouš bude stát za koňský lejno. Jak tam vidím všechny ty jásající kokoty, nejradši bych tam na ně vlít s pendrekem!“

Na hodinách je 1:13 a láhev je ze ¾ čirá, neboť se k oslavě přidalo ještě několik strážníků odvedle. Veselí je v plném proudu. Muži jsou celkem rozdovádění, vyprávějí si zážitky, povídají o manželkách, vzpomínají na starý časy a jaký to bylo za komančů.

Náhle z ničeho nic polda Z.N. tasí svou služební CZ75D ráže 7mm Luger a začne s ní bezhlavě pálit kolem sebe…

Éterem se rozléhá nářek jednoho z kolegů. Poslední rána... Nastává hrobové ticho. Vlastně předposlední... Zeširoka rozevřená ústa …a spodina lebeční v tahu. Dříve čistá a dobře udržovaná místnost je teď silně zaneřáděná krví a šedou kůrou mozkovou.

David se probouzí po divokým silvestrovským flámu. Pátrá v bolavý lebce, copak to měl za podivnej sen s fízlama. Zvedne se z postele, jde se umejt. Otevře lahváč a spustí TV. Ranní zprávy oznamujou nemilou skutečnost – masakr na policejní stanici v České Lípě.

Tato zpráva Davidovi nijak nehne žaludkem, dokud neshlídne ilustrační záběry reportérů ČT. Místnost, v níž se neštěstí událo a posléze i obličeje mrtvých se mu zdají z nejasných důvodů velice známé.

Je dočista zděšenej zjištěním, že celý zvěrstvo prožil na vlastní kůži.

Ve zlomku vteřiny mu probleskne hlavou vzpomínka z dětsví. Jak ve snu stojí v kuchyni rodičů s nožem na chleba a zdá se, že je nějak vyšší. Jeho tyranskej fotr byl pak se zraněným zápěstím hospitalizován.

Tyto dvě věci si však nikdy nespojil dohromady.

Davidovi se také vybavilo, že benga spáchavší onen brutální čin, jej před pár dny legitimoval v opilosti a měl neurvalý poznámky k jeho zevnějšku. Mladíka okamžitě napadlo, že má jistej zvláštní dar přenést se ze spánku, ze snu, kterej právě prožívá do cizího těla,(je-li ovšem také účastníkem snu), nebo něco tomu podobného.

Chvíli nad tím dumal a usoudil, že si půjde ještě na hodinku zdřímnout.