|
Václavova nadpřirozená kariéra
aneb Co všechno zavinil traktor
1. kapitola
2.strana
Maličký Vašík, paradoxně syn zdravě venkovsky vypadajícího Sušinky seniora, nikdy nebyl pouhé podvyživené dítě, on byl prostě Sušinka i s malým „s“ už od kolébky. Vždyť ta jeho snadno větrem uchopitelná konstituce u spolužáků nehendikepovala jenom proto, že chlapcům chyběla tyčka brankové konstrukce. Co se ti chlapci nasmáli a nadováděli, než se jim podařilo dát gól.
Ale Václavův životní sen neměl podobu vesnické ohlávky, natož tvar fotbalového míče. Chtěl neohroženě zachraňovat blonďaté slečny a dámy z výškových budov měst a jeho plápol stříkající sen hořel den ode dne více.
Práce na zemědělské usedlosti jeho otce ho příliš nebavila, a tak není divu, že si jeho padesáti kilová postava snílka, krátila těžké chvíle za volantem traktoru fantazírováním o potírání přírodních živlů. Avšak jednoho dne si potměšilé zákony fyziky uvědomily, jaká snadná demonstrace setrvačnosti by se za pomoci malé terénní nerovnosti, jedoucího mini traktoru a neduživého Václava, dala provést, a bylo po snech. Nesmlouvavá přírodní poučka vyhodila Sušinku od volantu přímo pod kola jím řízeného vozidla takovým způsobem, že do dnešního dne očití svědkové nepřestávají vrtět hlavou. S přejetou a špatně srostlou nohou byl Václav odsouzen k šedivé existenci. Jestliže se později nadchl pro špionážní služby, práci krotitele tygrů anebo opraváře lanovky, nebylo z důvodů nějaké nestálosti.
Někdo prostě rád holky, jiný vdolky a někdo – někdo jako Václav-, je vzrušený jen pouhopouhou představou nebezpečí. A že mu to tu a tam nevyjde? Život je zkrátka takový, k někomu mírný a druhému vyrábí koktavost pro chvíle rozhodnosti, způsobuje alergii na kočičí chlupy anebo postaví lanovou dráhu zrovna v místech, kde se necítí dobře.
předchozí <-------------------> další strana
|
Písmák