Já...?

Z velkého kalíšku pomalu stoupá pára horkého čaje. Sem a tam se po hladině válí, jakoby mi v ní najednou přišlo cosi známého.

Odlesk od hladiny mi připomíná zrcadlo, které sám jsem si nastavil... Ve žlutavém nápoji jakoby zůstal pohled zamyšleného...

Kdo, že se to právě chystá napít?

Já...? Kdo? Opravdu?

A kdo vlastně je ten "já". Ten co se v té mlhavé hladině ukázal?

Ví vůbec někdo, jak se odpovídá na otázku "já?". A ví někdo jak se dívat do zrcadla?

Zčeřil jsem hladinu, rety ponořenými do čaje a dechem páru rozehnal.

Není tam nic než drak, v té misce s rýžovým zrnem. A možná pár proužků světla co se skrze ta zrnka dostaly, aby v okamžiku obraz s napitím zmizel.

Některá tajemství jsou ukryta na samém dně čajových pohárků a hlídá je drak.

Co je tam, nám jen mlhavý opar hladiny na zlomek vteřiny nastíní a my si nás ani nejsme schopni všimnout...