Mata Hari

Mata Hari

 

---

Pohledem sledovala žlutý list jak v krouživých pohybech padá, až nakonec ladně sklouzne na zem pokrytou jinovatkou. V mysli se jí míhali obrazy, vzpomínky z jejího života. Myšlenky na předchozí dny, měsíce, roky strávené s ní. Byly překrásné. Dny naplněné smíchem, radostí, hovorem a štěstím. Dny, které přetékaly láskou a přátelstvím. Blízkostí dvou spřízněných duší. Blízkostí přítelkyň.

A teď? Teď tady sedí sama a dívá se na pitomé listy jak hloupě padají k zemi přitahovány neviditelnou silou. Naštvaně vstala a s výkřikem nakopla hromádku listí, která byla pečlivě shrabána u kmenu stromu. Pomalu, napjatě došla ke kmeni a objala ho rukama a zoufale se přitiskla k té nedostatečné náhražce lidského objetí. Zabořila hlavu mezi dřevo a kůru v zoufalé potřebě útěchy, jež jí strom poskytnou nemohl. Tisknula se, až se jí tvář rozdírala do krve.

"Proč" Zoufale zašeptala do kůry stromu v naivní touze po odpovědi, o které si nebyla zase tak moc jistá, jestli ji chce slyšet.

Pak stekla první slza.

*o dva týdny dříve*

"Ahoj Aničko. Jak jsi na tom dneska s časem?" zapípala smska v Aniččiným mobilu. Když si ji Anička přečetla, nasupeně se obrátila na kamarádku která trpělivě čekala a rozčileně obrátila oči v sloup, aby dala beze slov najevo, co si právě přečetla.

Nina se pousmála a s vědoucím výrazem v očích řekla.

"Zase Petr?"

"Jo. Už mě s tím štve. Ví jak jsem na tom s časem." Rozčilovala se Anička, "Ještě včera jsem mu říkala, že jdu s tebou koupit dárek k mamčiným narozeninám, které má jen tak mimochodem zítra." Rozhořčeně zaklapla mobil a hodila ho do tašky zapomínajíc na to, že by bylo slušné odpovědět.

"Ehm, Ani…" zkoušela to jemně Nina, "nechceš mu odepsat? Asi na to čeká."

Anička na ni vrhla rozmrzelý pohled, ale uznala, že Nina má pravdu, a otráveně se natáhla pro mobil a naťukala SMSku, že je na cestě domů.

"OK. Chvilku počkej, jsem tam coby dup." Opět se ozval ten nenáviděný zvuk.

"to snad není možný!" V nevěřícném šoku se Anička posadila na příhodně položenou lavičku za ní a ohromeně koukla na Ninu, která si mezitím četla její smsku.

Nina se trochu zamračila a na okamžik jí přeběhl po tváři naštvaný výraz, ale rychle se ovládla, nezapomínajíc na to, v jaké situaci se nachází.

"Klid, klid zlatíčko…"pokoušela se Aničku uklidnit a v duchu se zlobila na Petra, že se ani trošku nepoučil. Tolikrát mu říkala, že tohle nemá dělat, a on to stejně udělá. Ten člověk je prostě nepoučitelný.

"Co s ním mám dělat?" zeptala se zoufale Anička Niny, která ucítila příležitost a okamžitě se po ní vrhla.

"Aničko, zkusila jsi přemýšlet nad tím, že člověk, který tohle všechno dělá, tě asi opravdu miluje?" jemně lobovala Nina, alias Mata Hari, jak ji trefně přezdíval Petr.

"Prosím tě! Vždyť je směšný!" vybuchla Anička, "copak nemá žádnou hrdost? To musí takhle dolézat? Proč nedokáže pochopit, že já nemám zájem?!" Už pomalu křičela ve snaze to Nině vysvětlit, pokusit se, aby to viděla stejně. Nina chápala postoje obou stran, tedy Aničky i Petra, ale nevěděla, co má dělat. Anička a Petr by se k sobě hodili, ale byl tu jeden menší problém. Anička, která potřebovala člověk, který by ji miloval, dal jí najevo svou lásku, něhu a starost, Petra nechtěla, odpuzoval ji. Ne, Anička Petr v poslední době nechtěla vůbec vidět, zatímco Petr prožíval přesný opak. Snažil se Aničce dokázat, že je skvělý člověk, přesně stvořený pro ni. Akorát to dával najevo trochu nešťastným způsobem. Nina mu stokrát vysvětlovala, jak by se měl chovat, aby si u Aničky vydobyl úctu a obdiv, bez kterého by ho Anička milovat nemohla, ale Petr ne, ten se nedal poučit, ačkoliv každý večer si Nině vyléval srdce, které přetékalo bolestí z toho, že ho Anička nemiluje.

Nina pomalu začínala být dost zoufalá. Anička nevěděla, co má v plánu. Měla strach, co by na to říkala. Bála se, že by měla pocit, že ji Nina zradila a že by Anička mohla Ninu opustit, což by pro Ninu, která neměla lepší přítelkyně, velká rána. Ale pro Petra, jejího opravdového přítele, který bral její problémy vážně, neošklíbal se nad nimi, ale naopak se jí pokoušel utěšit a snažil se jí pomoci je vyřešit, což mnohdy Anička neudělala.

*O týden později*

Nina seděla na lavičce a čekala až za ní přijde Petr, aby jí řekl, jak dopadlo včerejší rande "naslepo", které tajně dojednala Nina pro Aničku a Petra, aby se jejich vztah někam konečně pohnul.

Pozorovala lístky jak kloužou dolů po neviditelném vzduchu a kochala se krásami podzimu.

Vtom uviděla Petra, jak se k ní hrne jako velká voda.

"Je zle" říkala si Anička, při pohledu na Petrův výraz. Pořád si ale myslela, že jí osobně se to přímo netýká. Že ho jenom bude muset utěšovat a vymýšlet nové a konstruktivnější rady.

Narovnala se v zádech a přehodila si pramen dlouhých blond vlasů přes rameno a hnědýma očima se podívala na Petra, který si to navztekaně rázoval k ní. Byla tak zamyšlená a zaujatá pohledem na Petra, že si nevšimla, že k ní z druhé strany míří Anička, která očividně také nebyla v nejlepší náladě.

"Ahoj" řekli takřka sborově, když k ní přišli.

Nina polekaně nadskočila a zmateně se dívala na Aničku, a přemýšlela, co tam dělá.

Anička si jí na oplátku měřila zhnuseným pohledem a pak řekla, aniž by se jen podívala na Petra.

"Myslím, že mi máš co vysvětlovat." Řekla tichým, výhružným hlasem značícím, že je rozzlobená na nejvyšší únosnou míru.

"Co se děje?" zmateně přeskakovala pohledem z jednoho na druhého. Ani ji nenapadlo, že její role Mata Hari by mohla být prozrazena. Koukla pohledem na Petra, který zatím nic neříkal, jen si jí měřil smutným pohledem plným zklamání a opovržení.

Nina začínala mít strach. Z pohledů jejích přátel šlo vyčíst, že v tento okamžik, by jí nejraději utrhli hlavu.

"Ty, ty zrádkyně, jsi celou dobu hrála na dvě strany. Všechno, co jsem ti kdy prozradila, jsi vykecala tady Petrovi, který se celou dobu marně pokoušel mě dostat, a ty jsi ho v tom ještě podporovala, ačkoliv jsi moc dobře věděla, že nemá nejmenší šanci" Anička dělala, že Petra nevidí, vůbec neregistrovala jeho přítomnost, pouze svůj vztek a veškerou pozornost změřila k Nině.

"Ale.. ale to není pravda!" zmateně koktala Nina, dosud naprosto v šoku.

"Co to tu plácá za nesmysly?" divila se vystrašeně Nina.

"Nekecej, vím to moc dobře. Od koho jiného by to asi mohl tak mít, co?" Naprosto zapomínajíc na další své přátele, kterým to také říkala a kteří byli také v kontaktu s Petrem. A Petr, ten slaboch a zrádce nic nenamítal proti nařčením, které Anička chrlila.

"Aničko, uklidni se. Já Petrovi nic neříkala! Máš sice pravdu, že jsem se snažila dát tebe a Petrovi dohromady, ale…" Anička nenechala Ninu ani doříct větu.

"Tak vidíš. Víš, já jsem ti věřila, jinak bych ti to neříkala, ale ty jsi tahle hnusně zradila. Jestli něco nesnáším a nepřenesu přes srdce, tak je to zrada.!" Aničce se začaly po tvářích linout slzy. Roztržitě si je utřela hřbetem ruky a smutně a naštvaně se podívala na svou bývalou nejlepší kamarádku, která zatímco na ní křičela, začala také plakat. Pak nešťastně zavrtěla hlavou, otočila se na patě a utekla.

Nina zůstala nechápavě sedět a pak se zmateně podívala na Petra, který tam celou dobu stál. V očích měla žádost o vysvětlení, prosbu, aby jí řekl, že tohle všechno je sen, že nic z toho se nestalo.

Petr ji přejel zhnuseným pohledem plným opovržení.

"Ty hnusná zmije." Zasyčel na ni pohrdavě, "já myslel, že ti můžu věřit, a ty jsi zatím dělala všechno pro to, abych se před Aničkou znemožnil!" chrlil na ni nesmyslná obvinění, která si naprosto protiřečila s tím, co řekla Anička.

Nina už vůbec nic nechápala. Slzy jí tekly po tvářích, v očích měla zmatek a bolest.

Jakmile na ni Petr přestal křičet svá obvinění, tak se skoro pousmál a otočil se a odešel.

Nina tam zůstala sedět sama a zmatená. Vůbec nic nechápala. Petr ji podle zradil a opustil, Anička uvěřila lžím napovídaným jí, zřejmě od Petr. Oba ji opustili.

Jsou pryč…

---