moderní doba, moderní muž...

Mail s názvem "proč nesnáším třetí tisíciletí", který koloval snad už v tisíciletí druhém, mne pobaví - vždycky ... Můžu skutečně jen přikyvovat, když zjišťuji, že své heslo zadávám i na mikrovlnou troubu a z domova se snažím volat přes nulu ... V dnešní uspěchané době, kdy není čas na dopisy a všechny ty mile soukromé věci není divu, když si sympatický moderní muž místo schůzky či telefonního čísla žádá kontakt do virtuálního světa ...

A já, dostatečně moderní a uspěchaná, odpovídám - ano, i(c)q mám vlastní ...

Pár týdnů se ujišťuji, že jsem nepotkala žádného brutálního šílence, zakomplexovaného nunánka, popř. nenapravitelného romantika a když už mám pocit, že mne máloco může překvapit, zkusím se přesunout do reality ... Tak tedy první schůzka - vlastně zdaleka ne ta první, ale i tak - člověka napadne leccos. A stejné leccos se dá navykládat, pokud to nezkusím, nepoznám.

Procházka nebyla naštěstí tak moc romantická a povídání nebylo vůbec křečovité, fajn, můj odhad nebyl špatný. Rozhodli jsme se oba, že zajdeme ještě na skleničku a na všechno to hektično kolem nás zapomeneme.

Nejsem ve společnosti kamarádek, kde se většinou ujmu té nevděčné role a vcházím do lokálu jako první - hlavou mi jen prolétne "dnes ne" a zpomalím krok, snad jen že bych dala šanci sympatickému modernímu muži, aby si nechal rozbít hlavu půllitrem místo mne.

Dostává se mi pořádné herdy do zad a slyším jen "co blbneš, tak jdi ne ?" ... otočila jsem se ještě před těmi dveřmi a šla ... :o)