Básnička o bleškách a veškách? Možná....

Já jsem jen malá bleška,
a však ne hloupá veška.
Skáču si tak po širém světě,
občas si schrupnu na květě.

Někdy člověka pošimrám na kůži,
a vrátím se zpátky na moji růži.
Zvláštní dívku jsem zahlédl jednou,
do konce života se nechci dívat na jinou.

Chtěl sem ji pošimrat jako každou jinou,
a však minuty jen dál rychle plynou.
Já se na ni jen tiše dívám,
radostně se na ni usmívám.

Škoda že mě vidět nemůže,
sem totiž menší než květ růže.
Možná bys mohla být bleškou,
nebo aspoň malou veškou.

Pak bych ti mohl říct do ouška,
že jsi jako moje malá světluška.
Která mi na cestu posvítí,
až se zamotám do pavoučích sítí.

Hopsali by jsme spolu po světe,
spávali by jsme slunečnici na květe.
Písně o blechách bych ti zpíval,
tichounce bych se na tebe usmíval.

Na malé hvězdičky bychom koukali,
básničky o lásce si při tom broukali.
Celé by to bylo jak krásný sen,
který bych rád žil každý den.

Dívka se z mokré trávy zvedla,
svými očky se po okolí rozhlédla.
Snad se na mě vteřinku usmála,
jako nový plamínek zaplála.

Ona se pryč rozeběhla,
mě u srdíčka světla zbledla.
Já čekám každý den na té louce,
že zas mi do srdíčka přijde slunce.

Třeba jednou se vrátí sem,
abych mohl snít dál ten sen.
Vím však že jsem jen hloupá bleška,
a že z ní se asi nestane má veška.

Stejně dík za ten krásný den,
kdy jsem mohl spatřit jí jen.
I když sem ji nestačil pošeptat do ouška,
že je pro mě cennější než jakákoliv broučka,
že tu pro ni jen jsem,
že tu na ní budu čekat další den,
že ji mám rád,
že mi v srdíčku zůstala plát.

---