Tisíc slz

Sl.1: Stát jen tak z rána, a hledět z okna ven. Stát tady a vědet, a nebýt probuzen. Z kraje cesty stéká, snad jak slza tvá, ten vlahý jarní déšť, a Zemi omývá. Sl.2: Hořkne i hlína, a ztežka se jí dýchá, když krví ji zalije, a výstřely děl slýchá. Když zesne sladký život, v očích které znáš. Tak milion duší, Voc: aniž to kdo tuší..., za den v lese odčítáš. Ref.: Tváří v tvář se nesetkáš, ale můžeš to snad cítit, že svlažená je její tvář, tisícerem slz... Pohled svůj už neschováš, nemůžeš se bránit, v pláči život udoláš, a vystavíš zde tvrz... Sl.3: Z dalekého náměstí, ozývá se dětský smích, nevinně se rozléhá, a já stojím ve dveřích. Myslet na tu skutečnost, že vést dítě ke štestí, ta troška, slza svědomí, nic dobrého nevěstí. Ref.: Tváří v tvář se nesetkáš, ale můžeš to snad cítit, že svlažená je její tvář, tisícerem slz... Pohled svůj už neschováš, nemůžeš se bránit, v pláči život udoláš, a vystavíš zde tvrz...

---