Jen protnout duši pohledem

Jen protnout duši pohledem vyloudit úsměv v tváři a víc už toho nesvedem my pravdomluvní lháři Vystrčit růžky zpod ulit Dlaní se dotknout něhy Zanechat obnažený cit tát s letošními sněhy a slzy zranit pohledem že vášeň je nám k smíchu je jediné co dovedem my - potomci svých hříchů Být zamilován po uši a chtít přenášet skály se pro nás jaksi nesluší Ne že bychom se báli Je muž a žena proto snad že v páru jde vše lépe Však máme strach že milovat nás činí hluché slepé Ač toužíme žít bez ulit a konečně být šťastní strach přiblížit se přitulit je každému z nás vlastní Tak odpusť srdci bez hříchu že srdci ublížilo Možná že na ně potichu jen trochu zasněžilo

---