Po ránu otvíráš

Po ránu otvíráš své oči dokořán když slunce na polštář ti posílá své zlato Svět je tak veliký a ty v něm nejsi sám Moc dobře víš že žít tu vždycky stálo za to Po ránu rozpínáš své paže k objetí Chci ti být nablízku a do náruče vklouznout Zažíhat vášně žár v chvějivém dojetí A po tvém těle pak ti pod peřinu sklouznout Po ránu v záclonách rád vítr skotačí Zvědavě nahlíží co máme ke snídani Na tu čas nezbývá /v tom nejsme jinačí/ Jen vodu průzračnou chci popíjet z tvých dlaní Po ránu oblékáš svůj roztoulaný šat Odcházíš před kávou Já na tvůj návrat čekám Svět plný lákadel že nevíš kolikrát jestli se vrátíš zpět či zda se vrátíš někam Po ránu opouštíš náš hodinový byt Je další všední den Zas máme svoji práci Jen klíčem otočit a nabrat dech a jít Tak jako hnízda svá včas opouštějí ptáci

---