Poslední pokec

Marty seděl u počítače skoro celé odpoledne. Od věčného zírání do 19“ LCD monitoru ho už bolely oči, ale on to prostě musel vydržet. Měl napsat nějaký referát, ale moc se do toho nehrnul. Pět řádků asi opravdu nestačí. Kdyby mu alespoň fungoval internet, mohl by odtud něco opsat. Ale dnes nefungoval - prý se místní přijímač porouchal.

Odešel od PC a přešel ke své knihovničce. Nejdřív se podíval po nějakých encyklopediích, ale pak si řekl, že referát může odložit na neurčito a vzal si ke čtení nějaký komix. Po pár okénkách s Batmanem Marty uslyšel pípnutí. ´To bude určitě nějaká zpráva, ale kdo mi to teď píše?´ pomyslel si Marty a přiskočil k počítači následován letícím obrázkovým sešitem. Kvapně klikl na liště na obrázek květiny a pohlédl na text. Zprávu poslal jeho kamarád Henry. Byl to jeho opravdu dobrý přítel a touhle dobou by se měl vracet z dovolené s rodiči. Marty začal číst: ´Čau Marty! Máš čas?´

Marty mu hned odepsal: ´Jo, jasně, co potřebuješ, Henry? Přijedete snad ještě dnes, ne?´

´Musím ti říct něco důležitýho.´

´No tak sem s tím. Chceš mi říct, že přijedete až příští týden, co?´

´Tak, něco takovýho. My vlastně už nepřijedeme. My tu už zůstaneme.´

´A co tak najednou?´ podivil se Marty. Podivil se myšlenkově, do textu by údiv asi nenapsal.

´To víš, něco nám do toho vlezlo. Prostě tam už zůstaneme.´

´A přijedete někdy, uvidíme se zase?´

´Určitě se zase uvidíme, Marty.´

´Tak si budeme aspoň posílat zprávy.´

Potom už Henry nic nenapsal. Marty vypnul svůj počítač a šel si lehnout. Probudil se do nového dne a bez referátu vkročil do školy. Po druhé hodině k němu  přišel Jamie a další kamarádi a ptali se ho, proč Henry ještě nepřišel.

„No, psal mi, že tam už zůstanou. Asi bude chodit na tamní střední.“

„To je ale smůla, pučoval sem mu nějakej film, ani už nevim kterej. A nevíš, kdy přijedou?“

„To fakt nevim, ale říkali, že se určitě zase uvidíme.“

Na třetí hodinu přišel třídní učitel.

„Žáci, musím vás o něčem informovat. Henry Schmidt již nebude docházet do této školy.“ Odmlčel se. „Henry s jeho rodinou uhořeli v hotelu na dovolené.“

Marty nemohl uvěřit svým uším. Vždyť si s ním přeci ještě večer povídal!

„Ale to není možné!“ vykřikl Marty. “Mluvili jsme spolu večer přes ICQ! To přece nemohl být ještě mrtvý!“

Najednou se ozval Jamie: „To mi teda pověz jak sis s ním mohl posílat zprávy? Včera přeci nešel internet, sám jsi mi volal. Ten přijímač bude spravený až zítra, nemohl sis s ním povídat, ani kdyby byl naživu.“

Teď to Martymu došlo. Bylo to opravdu podivné. Po škole si šel domů lehnout, byl z toho celý zmatený. Pořád se mu hlavou honila ta podivná věc s Henrym. Že shořeli v hotelu? Zase uslyšel pípnutí. Že by další psaní? Přiběhl k počítači a podíval se na lištu – žádné připojení. Ne, nic nepřišlo, řekl si, nic nemohlo přijít. Pak si všiml bubliny, která informovala o přijetí dalšího dopisu. Marty na ni s neskrývaným zájmem klikl: další zpráva od Henryho!