Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBlouznění ze snů, výčitky z prachu a bolest krvavá
01. 11. 2007
0
0
590
Autor
Dobert
Blouznění ze snů, výčitky z prachu a bolest krvavá: / κ*
V noci tiše spíš,
než zabloudíš,
Ve dne bdíš,
v úkrytech se plížíš.
Blouzníš, když spíš?
Blouzníš, když v nic zabloudíš,
v těch snech?
Když pak hoří vše kolem tebe,
i poté spíš?
Jsi jak moje sestra, já se ptám,
co vím, co mám – to nežádám,
když však tu hořkost prohry polykám,
chci tebe, když prohrávám!
O čem jen sníš,
vidíš snad budoucnost,
já vím, že jsem blíž
a nemám z toho radost.
Blouzníš, když spíš?
Blouzníš, když v nich zabloudíš,
v těch snech?
Vyčítáš si zvuk každého vzdechu,
když ti na konci srdce leží v prachu?
Po nocích tápu,
když umírám,
po bločku se sápu
všechno znovu probírám.
Vidět tu prohru, přímo před sebou…
Né, to mi opět nedá pár dnů spát,
světe, div se, jak já měl jsem rád,
ano, div se, pohrdám teď tebou.
Sestro moje, spíš?
Nechoď tam, vždyť zabloudíš!
Nechci, já nechci ztratit tě,
nechci být sám na světě.
Sestro, sestřičko, zase spíš?
Co mě to popadá…ta bolest krvavá, zase vyhrává!
Chci sílu mít, všem se tu postavit,
ty mě ale nebráníš,
čekám až mě pohladíš…
Nééé, čekám než se probudíš,
miluji tě a ty to víš!
Probuď se, vzbuď se, no tak!...Neslyšíš?
*/ věnováno Nikol Polákové, za vše, co pro mě v životě udělala