Křehká černá panenka

příběh panenky o poznání principu rede:)

Křehká černá panenka

s motýly tančící

zpívá tóny tajemné

probouzí víly spící

 

Křehká černá panenka

se usmála na chvíli,

přiletěl k ní z mlh hustých

motýlek čistě bílý.

 

Pošeptal jí do ouška:

„Pojď přes řeky se mnou,

ukážu ti tajemství,

jež chce poznat duši tvou.“

 

Tak letěli spolu přes řeky

a mlhy husté,

přes hory s větrem ve vlasech i

přes pouště pusté.

 

V dáli se mraky otevřely a

na vrcholu zámek stál.

Krásou vznešenou oplýval,

brány jeho volaly: „Jen vstup dál!“

 

Křehká černá panenka

s motýlem v hřívě své

vešla do bran tajemných,

slyší:„ Otevři srdce své.“

 

V sále plném růží

černých jako noc

ucítila strach pod kůží,

vnímá zde tajuplnou moc.

 

Její oči jako studánky

najednou zbystří

uprostřed sálu honosného

se červená růže blyští.

 

„Pojď blíž a blíž a přivoň si.“

špitla růže barvy krve.

Víla k ní ruku natáhne,

cítí jak jí síla náhrdelník z krku rve.

 

„To můj symbol svatý!

Růže, proč odletěl?“

„Jsi tu, ať poznáš tajemství,

tak pozorně poslouchej.“

 

Křídel pleskání se ozvalo

na schodech na konci sálu,

záře oslepuje její oči,

to je síla hodna králů.

 

Vzhlédla.

Nadskočila.

Užasla.

Klekla.

 

Bytost s křídly dolů se snesla,

pohladila její vlasy,

načež se dívka

do vzduchu vznesla.

 

Pohlédla do očí

andělovi nebe,

její očí se náhle rozzářily,

ty oči jindy bledé.

 

„Jsem anděl tvůj,

jež tě věčně hlídá

od počátku do konce

budu s tebou,

i kdyby věčná bída,

měla odzvonit na tvé zvonce.

 

Tys smutná černá panenko,

křehká jako porcelán,

však věz, že na tomto světě,

nejsme nikdo sám.

 

Však jedno ti chybí

k povznesení,

co vytrhne tě z temného snění.

 

Chybí ti jedno pochopení.

 

 

Tvůj symbol svatý odletěl,

abys pochopila,

že DÁT musíš,

aby někdo nový přiletěl.

 

V životě to takto chodí –

co dáš, bude ti vráceno,

však třikrát větší mírou

bude ti přiděleno.

 

 

Tak lásku dávej, své srdce daruj,

svým bližním naslouchej

a obrazy lásky do vod, vzduchu, ohně a země maluj,

pak láska se ti vrátí –

tu si ve svém nitru vychutnej.“

Dívka oči otevře,

ze snu svého probere se.

Na krku svém nová náhrdelník

tvaru srdce nese se.

 

„Lásku dej , ta vrátí se“

v její hlavě ozve se.

 

 

---