Světle modrá a světle zelená

***********************

 

 

10. 11. 2007

 

 

Dvě velmi podobné si barvy

 

dvě děti jara

 

vodní a močálová pára

 

totální zdraví a smrti hvizd

 

kdo dobré oko má – ten to nepoplete

 

člověk navždy zakulacený

 

člověk plochý jako deska

 

nový zákon a zákon odvěký

 

a k tomu zákon postpostnový

 

střechy – střechy – krovy – krovy

 

již ne včera – samé dneska

 

a skrze jámu proplížit se ve skutečnou realitu

 

a číslo 666 a 257 a 487 a 698 a 665 a hlavně 45

 

a 39 a 93

 

a ambivalentní dvojice čtyři-tři a tři a čtyři

 

dvě velmi podobné si barvy

 

dvě světa larvy

 

dvě krásné oči – každé jiné

 

to jedno dává – druhým vše hyne.

 

 

 

 

 

 

Hrad

****

 

 

Ne zrovna záviděníhodná situace

 

Ó Bože

 

zas na nože

 

však vidiny jak z přemístěné chvíle

 

čtyři míle

 

a všude kolem píle

 

a hlavně Brno

 

město co potácí se

 

co tak trochu pluje

 

a za mnou ho stále slyším

 

jak syčí a běduje

 

a zase posun času

 

i hmoty – stůl co kousek poskočil

 

neberme to tak vážně

 

smějme se tomu

 

a rozbřesk uprostřed těla

 

dnes jizva zbyla

 

a 29 infarktíků denně

 

ve velké ceně

 

v korunách.

 

 

 

 

 

Vana

****

 

Tam přáli jsme si jít

 

mrákotným stavem

 

pád v letu

 

a bílá bělejší než nejbělejší

 

země zdejší

 

a vínem opojený vzduch

 

zvláštní puch těla od břehu

 

skočíme na něhu

 

na břehu číhá vina

 

a je ji príma

 

a je jí  fajn

 

tělo co zmizelo na chvíli

 

tady se nikdo nemýlí

 

a venku je tak dobře

 

blaze

 

na podlaze.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tlusťoch u postele

***************

 

13. 11. 2006

 

 

Je den

 

odpoledne znavené ztichnutým časem

 

opětná promiskuita srdce

 

opětná a neodvratná

 

práce spěšná – práce chvatná

 

a v místnosti tak stejné jako je ta skutečná

 

v místnosti naprosto identické

 

po pravé straně lože

 

stojí  Ó Bože

 

blonďatý tlustý muž

 

a sakra - je to tady už

 

je to tady

 

je to tu

 

ta složitější fáze doby

 

druhá stránka bez poroby

 

na prsou znak

 

cosi jako koloseum

 

vyseknutý kruh

 

naprosto stoprocentní slušnost

 

naprostá hypertenze

 

líp to už nelze

 

lepší hologram již není

 

a to se cení

 

to se dobře platí

 

lidé zlatí

 

a do srdce mi vlezlo cosi malého černého s červenýma očkama

 

pohyblivá černá kapka – směšná až běda

 

směšná tuze

 

iluzorní deziluze

 

a tepna se úží

 

díky tlustému toť muži.

 

 

 

 

 

 

 

 

V Brně

******

 

Na oválném stole cosi

 

co kosí

 

co shora dolů snáší chryzantémy

 

on bohužel byl němý

 

a slepý – bez kříže

 

průchod omnipotentním průzorem

 

a za ním abreaktivní situace

 

co váží situaci

 

na dobrou a na inflaci

 

kde se rodí a zároveň i ztrácí

 

ptáci

 

ptáčkové

 

a skřehotalky

 

zdánlivá tíha

 

způsobila zkrat

 

a dítě na potrat

 

a mřížoví tak zešikmené

 

až je úzko

 

a jízda pravidelnou sítí meteoru

 

nasednem na potvoru

 

a pojedeme vlekem lesa

 

a dům kde bydlí košilatí

 

i bez košile

 

tam kde žije IT

 

RYS OSTROVID.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Mami!

******

 

 

14. 11. 2006

 

 

Hop skok

 

naznak

 

pozadu

 

přes peřináč

 

k psacímu stroji

 

-         hostina pod obojí

 

pak zpátky nad postýlku

 

a jenom chvilku

 

nad ní levituji

 

hlavou k nohám

 

a pode mnou není žádné tělo

 

-         co pořád jenom něco chtělo.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ianodar

******

 

 

Out

 

Out

 

super raut

 

a všechno v barvě žluti

 

a lidé chodící kolem hlavy

 

a scény z minulosti

 

užaslé oči žen

 

mám nehty až 21 centimetrů dlouhé

 

jen dívat se je dávno pryč

 

a pravdivost se vyplácí

 

ta posunutá však

 

dívejme se spolu tisíce let do očí

 

do oken

 

pod koně

 

proč všichni mne přemlouvají

 

hrajeme štětcem na paletu

 

jen k létu

 

i na jaře

 

teď nepářem

 

teď šijem

 

teď holdujeme zdraví

 

jsme ti praví

 

užaslá světice

 

z měsíce.

 

 

 

 

 

 

Akvárium

********

 

Neuvěřitelná něha doby

 

sněhové vločky – koule

 

na hlavě ušanka a pod ní boule

 

k jídlu dvě kdoule

 

pohádka co snědla televizi

 

kde v dáli mizí královna

 

co má bílé vlasy

 

a světlemodrou pleť

 

teď byla tady

 

uprostřed pokoje

 

krví jsme ji potřísnily

 

od ní má promáčené šaty

 

dva z juda chvaty

 

odkryté paty

 

a cracklý vesmír zcela

 

najednou a provždy

 

nyní je známo

 

že hmota je jen Bota

 

a oblečení nebe vzdechy

 

a nahota  - ta dává

 

a zastavuje čas – rozdvojený na čtyři

 

kam láska zamíří

 

kde složí hlavu

 

říká mě si vem

 

jsem velké M.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Narozeniny

**********

 

3.9.2006

 

 

Oči mu zbělely

 

poznal mne po hlasu

 

v mrtvolném úžasu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

3.11. 2006

 

 

Klinická smrt

***********

 

 

 

Vidění obličejů

 

v moři z modrofialové hmoty

 

někde tam byly boty – asi

 

a zprávy o počasí

 

a jizva která ozvala se zase

 

a malé růžovoučké prase

 

selátko

 

selátečko

 

a oslík jeden jurodiví

 

co se diví

 

a tatík s označením „ABBA“

 

a maminka krásnější než Smrt

 

dědeček chrt

 

a láska světlemodrá

 

láska – tadyláska a tamtouha

 

svatba pouhá

 

10 dětí

 

-

-

-

 

a všichni na koštěti letíJ

 

 

 

 

 

 

2.8.2007

 

Strach

*****

 

 

Síť na komáry

 

a černý obrys těla

 

podnik víc než zjevný

 

v prostoru nějaké prosmyknutí

 

defibrilace času

 

a fibrilace těla

 

náhlé světla zhasnutí

 

a promítnutí téhož zpátky

 

temnota v síti na komáry

 

ve starém kamenitém domě

 

byl postavený pro mě

 

a krása básníka co uvnitř dřímá

 

je jiná

 

je jinačí

 

ta černota

ten výsměch doby

 

molim i hvala

 

za komára.

 

 

 

 

 

 

rozdělení hrudi

---------------------

 

11.6.2007

 

 

Láska tak krásná

 

že je jí škoda

 

zleva bodá

 

zprava píchá

 

a uprostřed tlačí

 

nožem - šídlem - heverem

 

snad se po ní proberem

 

jako vloni - zase do ní.

 

 

 

 

 

 

Za oknem v patře prvním asi

 

venku stojí domeček

 

a chmýří z koudele poletuje vzduchem

 

proskočme uchem

 

a upadněme do díry

 

tak přesně a tak měkce

 

-         houpá se to houpá

-         jako na lodi

-         jako na lodičce

 

a básník je teď básník dvojnásobný

 

ukrutná temnota – co heboulince hladí

 

jsme mladí – a jsme bez těla

 

naprostý pocit anděla

 

a čas je nyní přepůlený

 

a pojednou – co se to děje

 

nade mnou zří se Beznaděje

 

a třemi lopatkami otáčí

 

 divurychle

 

divuprudce

 

divuvzdorně

 

a táhne mne to do samého středu

 

této opulentní oboupohlavnosti

 

a za ní

 

jsme asi v pasti

 

a ač se to nezdá

 

je to židohvězda.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Stejné jako tohle

 

temnota  přístupná milostnosti

 

a hustá jako dortík ze šlehačky

 

a každý to ví

 

že dobře je tam

 

že dobře je v ní

 

v této hmotě hmotnaté

 

v této hmotičce jejíž podstatou je nic

 

nic v něm skryté víc

 

 

víc lásky

 

víc lásky

 

víc lásky

 

      ještě více lásky

 

ještě více lásky

 

ještě více lásky

 

 

lásky té dobré

 

té dobré lásky

 

lásky – dobrolásky

 

 

a já vím – UCH

 

že telefon je BUCH.

 

 

 

 

 

 

 

Popiš zpaměti tu cestu cest

 

tady jest

 

je založená na tom co nasává

 

co saje

 

alkoholická aproximace

 

alkoholická deviace

 

alkoholická apelace

 

s legrací i bez legrace

 

+ vynikající básník

 

a vzteklá básniřka

 

násávají

 

sají

 

vysávají

 

sosají

 

chlemty – chlemty

 

a nestíhám

 

nestíhám

 

táhne mne to ven

 

táhne nás to ven

 

táhne je to ven

 

za mezistěnu

 

a srdce fibriluje lehce

 

i když se mu nechce.

 

 

 

 

 

 

 

Nic  mi není

 

jsem zdráv zcela

 

totální absolutní zdraví

 

mají jen ti praví

 

co pijí denně hektolitry džusu

 

z pomeranče

 

mrkve

 

banánu

 

k tomu ždibec salámu

 

k tomu citrónový lift

 

z lednice

 

a zprávy z televize

 

a potom

 

NIC

 

NIC

 

NIC

 

ze skla zvonec

 

za zdravím bydlí THE END

 

modrobílý KONEC.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nic má ocásky hadí

 

komu to vadí

 

ať podívá se o 24 stupňů vlevo

 

tam přesně bydlí

 

s hedvábnými křídly

 

pod bílou židlí

 

a zase tu má někdo srandu z DOBRA

 

z temnoty černočerné

 

srdce věrné

 

tam přebývá

 

a odívá se slastí

 

a větou – jíž se všichni smějí

 

že i když větev praská

 

Bůh je Láska

 

Bůh je Láska

 

šílená zcela

 

co jednou by chtěla

 

vyjít si z těla.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

29. 10. 2006

 

 

 

 

Tvar místnosti obdelníkový zcela

 

a jedno malé okénko

 

jedno okno – okénečko

 

a za ním dole červená se střecha

 

bíleho domku

 

počasí je krásné – slunéčko  hřeje

 

a teorie superstrun nám přeje

 

a přeje nám i Budha

 

a přeje nám i hora tuku

 

a my – v tichém hluku

 

přejeme si navzájem to nejlepší

 

to nejdobřejší

 

v zemi této – v zemi zdejší

 

nejkrásnější

 

a móda hlásá spásu

 

a zlé jazyky

 

pomlouvají fyziky

 

že třeba je dalších novinek

 

dalších vynálezů

 

že třeba je posunout všechno dál

 

dál do další fáze

 

do fáze co je za strunou

 

a sdělit – co pravila kdysi první Eva:

 

 

je tam díra a za ní kus dřeva.

 

 

 

 

 

 

 

Já vyměním za botu

 

temnotu

 

hebkou

 

heboulinkou

 

jak plíšek tenkou

 

a hlubokou jak studna

 

tam jsme u dna

 

a  umělec zas žije

 

i básník žije

 

a čas pádí

 

pospíchá

 

jak bylo řečeno: rozdělil se

 

a popis temnoty co následuje

 

je přesný:

 

oblaka + turbulence

 

+  236958954 bílých pejsků

 

+ hluchota telefonu

 

k tomu

 

+  654t455454k,fe,

 

 

q66654h+

 

nfgkaengjklfrjwg53,583,544565

 

k,lkdsů4

 

-

 

-

 

-

 

-

 

-

 

-

 

a to celé

 

tajemství je

 

velké

 

veliké

 

největší

 

-         tajemství lidského skonu

-         tajemná obroda

-         tajemství židovského národa.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kam otázky ty míří

 

netopýří

 

křídla nesou zvěsti

 

o štěstí i o neštěstí

 

o novém směru v lidské duši

 

o nových plánech nových dětí

 

o holubici míru

 

o hvězdě s cípem šestým ihned za pátým

 

o srdci s číslem devátým

 

o paralelní historii

 

o historii této i té minulé a budoucí.

 

 

 

 

29. 10.2006

 

 

 

 

Přátelství navýsost znamenité

 

a hlavně v práci

 

v pracovním procesu

 

a černá skvrna v oku

 

(co ti říká cvoku)

 

a tvarohové buchty

 

tvarohové koláče

 

tvarohový štrůdl

 

tvarohové knedlíky

 

a zornička jménem Zora

 

kousnutí od Azora

 

a překlad nutný k prvnímu kroku

 

jedna žena – tisíc tváří

 

tisíc světel tady září

 

rozklad osobnosti na chvíli

 

na chviličku

 

po dobu přenosu

 

bez zešílení

 

beze strachu

 

a něco co paměť maže

 

stažení koronární tepny

 

a láska

 

modravá

 

blankytná

 

i jemně bílá

 

a normální světa běh:

 

ACH BOBŘE

 

TADY JE NÁM DOBŘE.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V kundě je teplo

 

v kundě je dobře

 

v kundě je tisíc dalších kund

 

které se dohromady kundí

 

až ukundily kundí hmotu

 

černou jak botu

 

černou a hebkou

 

měkoulinkou

 

tak měkoučkou

 

že nechce se z ní ven

 

splněný SEN.

 

 

 

 

 

31. 10.2006

 

Otec co zabod vykosťovák

 

paměti kata Mydláře

 

to bylo na počátku

 

v bývalé ložnici

 

zase mám opici

 

a vidím zcela přesně:

 

 

-         dvě kočky s koťaty

-         fabriku na lepidla

-         ulici co směřuje vpravo vzhůru

-         dům s číslem 5

-         byt vpravo od schodiště

 

 

Z psaní básní člověk zblázní velmi lehce.

 

 

V hlavě slogan: Těším se na zítřek den.

 

 

Jen.

 

Jenom.

 

Jen tak.

 

 

Pak tma černá jak saze

 

a nebezpečné klipy v hlavě

 

Srdce je na opravě.

 

 

 

 

V Mánesu

----------------

 

Sůl mezi dveřmi

 

pohozená volně na zemi

 

a splatnost vstupenky za 12 minut evropského času

 

v této básni budou jistě chyby

 

které oprabit by bylo škoda

 

před ohněm voda

 

a za ním vzduch čisťounký

 

čisťoulinký

 

kde za chvilku maličkou

 

setkání s holčičkou

 

bude

 

tady i všude

 

vlastně s dvěmi holčičkami

 

s dvěmi holčičatými holčičkami

 

na břehu moře stojí lavička

 

a na ní dablholčička

 

39 a 93

 

24 a 42

 

za nimi 22 a 22 zase

 

sakra

 

kurva

 

prase

 

je tu zase

 

ona

 

tmavovlasá Dona

 

jak vystřižená z přízemního plátku

 

a furt mi říká Radku

 

já jí zas Kundo na oplátku

 

v tom zmatku.

 

 

 

 

Tukožroutská

--------------------

 

Vrch hrncem s polívkou ze zelí

 

jsme zcela v prdeli

 

tak vrchní - prchni

 

z této situace

 

je zcela bez legrace

 

- - -

 

pak osm kousků Citalecu

 

a láhev vína

 

a situace hned je jiná

 

(ne že by byla veselejší)

 

však náhle v zemi zdejší

 

ze stropu visí roztodivné proužky

 

(DNA toť rozmotaná)

 

a po nich sjíždí dolů hlasů fůra

 

ale noční můra to nebyla

 

ta ne

 

ta rozhodně ne

 

byla to k ďasu

 

defenestrace času

 

-

-

-

 

či spíše jeho fenestrace

 

stoprocentně

 

bez legrace.

 

 

 

 

 

 

 

12.1.

****

 

 

psáno dne 14. 1.2007

 

 

Žlutá šikmá čára

 

nadpomezní síly

 

červenou spirálou obestřena

 

a žena němá

 

není

 

jen promluvit s kým nemá

 

čeká

 

v místnostech

 

na polích

 

na nádražích

 

toho dne básně nejdou psát

 

toho dne se pouze čeká

 

-

 

na člověka.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pokoj 202

********

 

Dne 3.9.2007

 

 

 

V pokoji téměř nahoře

 

nemohlo usnout ráno

 

a vzniklo z toho drámo

 

bez vnější příčiny

 

uprostřed viny bez viny

 

uprostřed sekacího kola

 

po němž se natahuje ruka

 

zelenavého kluka

 

jakoby skokem z mola

 

přešli jsme na pole postgénia

 

to je jiná

 

to je fajn

 

nemít šajn.

 

 

 

 

 

 

24. 9. 2007

 

Obsession

--------------

 

A opět padnem do ticha

 

tam

 

madona nedýchá

 

a dítě v kolébce se směje

 

veselá beznaděje

 

a život přerušený tmou

 

ouvej i ou

 

již oni jdou

 

již se blíží

 

oči se klíží

 

a nespím již den pátý

 

všechno je z vaty

 

z heboučkého mechu

 

6 vteřin do povzdechu – lesa

 

tajemná a-adresa

 

a skrz pozoun z nebeského choru

 

na zemi padá bakterie MORU.

 

 

 

 

 

 

 

 

25.9.2007

 

 

Ty ostře žluté břehy

 

podél vlaku

 

5 vteřin do zázraku

 

a všechno jenom odsud pochází

 

a po západu slunce druhé slunce vychází

 

na hrázi

 

na mezi

 

otěže bodu mizí v dáli

 

moc jsme se nenasmáli

 

jen slzy v hlase

 

a vlaky jezdí na té trase

 

stále

 

jen jeden zůstal na nádraží stát

 

stále tam stojí

 

v zakázaném pásmu

 

v zakázané básni

 

tak lampu zhasni

 

a jdi spát.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

---